Moje druhá slovenská anabáze II. aneb Jak si usteleš...
Tak jsem napsal o našem panickém úprku před domnělým medvědem, o naší posedlosti odesíláním pohlednic a nyní je na čase napsat něco o průběhu cesty z Nového Mesta nad Váhom do nádherných Vysokých Tater.
V prvních dnech se nic zvláštního neudálo, navštívili jsme zámek Bojnice, tamní zoopark, asi dvě malé vesnice ve kterých jsme ochutnali pivo v místních hospodách a kde jsme v místních lesích přenocovali. Třetí den našeho putování se nesl ve znamení přesunu ze Slovenska západního, na Slovensko východní...
Hodlali jsme (poprvé a naposledy) využít rychlík... Pro neznalé: to byl vlak, podobný těm dnešním, který však nezastavoval ve všech stanicích a ve kterém se platil tzv. rychlíkový příplatek. V té době to dělalo neuvěřitelných 16 korun (slovy šestnáct Československých korun), za což se dalo koupit 6 (slovy šest) desetistupňových piv a ještě koruna zbyla... Musím podotknout, že se jednalo o piva čepovaná i láhvová, neb ceny obou komodit byly totožné. Ale pokud jsme chtěli použít rychlíku ČSD (Československých drah), tak jsme se museli dostat na nějaký hlavní železniční tah, což znamenalo dostat se do nějaké stanice, kde tyto Pendolína minulosti zastavovala. Nejbližší takovou stanicí byl Martin.
Cestou do Martina jsme museli jednou přestupovat a to ve stanici Horná Štubňa... Pokud jsem si někdy před tím, nějak představoval konec světa, tak zde jsem ho opravdu nalezl. Všude byla mlha, že i před Rákosníčkovým rybníčkem Brčálníkem, něco podobného nepamatují. Mlha a ticho.. Vystoupili jsme z vláčku, několik našich spolucestujících se okamžitě vytratilo někam pryč a my osaměli na peróně. Máme skoro hodinu čas a tak zajdeme do nádražní putyky něco vypít, alespoň zjistíme co tady čepují...
"Pivo není!" odsekne nám bodrý výčepák s vizáží hostinského Palivce. "Tak si dáme nějakou limonádu!" "Limonáda není!" dozvídáme se vzápětí a začínáme tušit, že se tady děje něco zvláštního! Jediným pitím v této "hospodě" bylo jablečné víno, pro znalce "čůčo". Ano, ten přeslazený nektar, litr kterého jste koupili v kdejaké sámošce za 10 (slovy deset) korun byl tím jediným tekutým zbožím v místní restauraci..
Asi pátý den našeho putování jsme dorazili na Spišský Hrad. Nejrozsáhlejší zřícenina bývalého Československa byla Národní kulturní památkou a národní kulturní památkáři jí právě zvelebovali. Zaplatili jsme vstupné ( v přepočtu asi jedno pivo) a jali jsme se prohlížet jak žili naši předci... Vlastně naši ne, to bychom dnes žili trochu jinak, ale předci nějakých modrokrevných spoluobčanů...
Hrad jsme si prohlédli a začali jsme přemýšlet nad noclehem. Vůbec se nám nechtělo jít zpátky do podhradí a ustlat si někde za vesnicí, nebyli jsme sice žádní rasisté, ale čeho je moc... Prostě jsme se báli... A tak jsme se rozhodli, že přespíme přímo na hradě! Stačilo se nepozorovaně vzdálit skupině, kterou společně s námi provázela sličná studentka historie (t.č. na brigádě) a najít si vhodné místo někde pod hradbami.
Byl to krásný večer, měsíc svítil, ze vzdálené vesnice se ozývaly tóny cikánských písní (tehdy to ještě nebyli Rómové) a my se krmili játrovou paštikou. Pochopte, že rozdělat na hradě oheň a upéci si buřta by bylo krajně neopatrné.
Spalo se špatně, všude byl samý kámen a i to nejrovnější místo pro spaní připomínalo fakírovo lože plné ostrých hrotů... Přesto jsme usnuli a možná se nám zdály i nějaké sny. Probuzení bylo velmi zvláštní, někdo po nás totiž začal házet drobné kamínky. My jsme se totiž probudili až po otevření hradu pro veřejnost a skupina východoněmeckých turistů se bavila tím, že z hradeb metali oblázky po těch bláznech co přenocovali tam dole.
A to bylo všechno, viděla nás spousta lidí, spousta zaměstnanců hradu a nikdo nám nic neřekl... Vlastně kecám, pán co prodával vstupenky nám řekl: "Vyspali ste sa dobre? Áno? Tak dovi!" Přeji hezký večer.
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů
Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Bohoslužba před bitvou. Ukrajinští kaplani kážou, i válčí s puškou v ruce
Záporoží (Od zpravodajů iDNES.cz) Reportéři iDNES.cz se vypravili na Ukrajinu za vojáky, kteří bojují proti Rusku. Stres a strach jim...
Kvůli změnám klimatu nepřibývá tornád, jen se více dokumentují, říká expert
Tornáda jsou nedílnou součástí počasí v České republice a v průměru meteorologové zaznamenají jedno...
Naši dinosauři umí čůrat ve stoje, páření se ale vyhýbáme, říká zakladatel parku
V „dinosauřích“ zábavních parcích sítě DinoPark najdou návštěvníci věrně zachycená prehistorická...
Děti si hrály na střeše haly u Stuttgartu, čtyři se ze sedmi metrů zřítily
Čtyři děti se v sobotu večer v Remshaldenu nedaleko Stuttgartu na jihozápadě Německa propadly...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů