Proč fandíme jen těm úspěšným?

Mám samozřejmě na mysli sportovce, jiné úspěšné zase předem zatracujeme.... Ale já se chci vyjádřit právě ke sportovcům. Vlastně k fanouškům....

V tuto dobu to sice není tak markantní, jako v době konání různých mistrovství v čemkoli, kde jde o body, góly či sekundy, ale i v této relativně okurkové sezoně, se to trochu projevuje. V Paříži v neděli skončila slavná Tour a po celou dobu jejího konání jsem si četl názory fanoušků na výkony jediného českého zástupce Romana Kreuzigera.

Pokud mu etapa vyšla, tak všichni pěli chválu (s vyjímkou několika věčných nespokojenců), ale když to jen trochu zaskřípalo, tak se strhla přímo lavina příspěvků o neschopnosti našeho top cyklisty a neschopnosti českých sportovců vůbec...

Ne, nebudu tady rozebírat výkon Romana Kreuzigera, to už ostatně udělali jiní blogeři (jeden dokonce ve smyslu: kdo nevyhraje je nula), ale nelíbí se mi to, že pokud to někomu jde tak je málem Bohem a pokud mu to nejde tak je jen darmožrout, který by se měl zamyslet nad svou budoucností a zamířit raději někam do továrny.

Tady jde o všechny české sportovce bez vyjímky! Pokud fotbalisté vyhrávají, tak jsou nejlepší, pokud jednou prohrají, tak jsou to namyšlení flamendři... Když hokejisté vozili jedno zlato za druhým, tak jsme byli nejhokejovější zemí světa, když se to zadrhlo tak jsou to neumětelové a zlatokopové z NHL... A co teprve další Roman, tentokrát Šebrle! Prohrál? Je to nýmand!!! Tenista Štěpánek? Vyhrává? Je to borec! Prohrává? Proboha, vždyť on vypadá jako ptakopysk!

Proč se toto neděje u naších severních sousedů? Proč Poláci fandí svým sportovcům, ať se jím daří či nedaří? Příkladem budiž Robert Kubica, zažít podobný sešup krerýkoli z českých sportovců, tak se z toho nadosmrti nevzpamatuje. (Nikol by o tom mohla přednášet) V Polsku se může stát i taková věc, že se z aktivních sportovců stane i maturitní otázka a skládají se o nich písničky i v dobách, kdy se jim zrovna moc nedaří (Adam Malysz, Agnieszka Radwanska). Oni reprezentují svou zemi a jejich země je jim za to vděčná!

Na závěr jeden příklad. Je to už nějaký ten rok a já na jedné polské televizní stanici sledoval semifinálový zápas Ligy Mistrů. Na jedné straně stál hvězdný turínský Juventus a na straně druhé... Já už nevím kdo to byl, ale nikdo ze zástupců Gambrinus ligy to určitě nebyl. Probíhal druhý poločas a komentátor přenosu propukl v ohromný jásot! Ne nepadl gól, to jen pomezní rozhodčí (Polák) odmával Pavlu Nedvědovi ofsajd! Odmával to správně a polský komentátor to ocenil, jako správnou reprezentaci své země... Přeji hezký den.