Zase jsem prohrál aneb Z lásky k Česku...

Tak jsem ten dnešní Mezinárodní den bez nákupů zahájil stylově. Nákupem. Bylo třeba nakoupit nějaký ten proviant a tak jsem vyrazil do hypermarketu. Kdybych raději seděl doma...

Já tam vlastně nikdy nechodím s nějakým velkým nadšením, ale bohužel se tomu vyhnout nedá. Jíst se prostě musí a ten obchod mám, dá se říci, za rohem. Vlastně za třemi rohy, ale to není podstatné.

Jelikož se v topografii prodejny docela obstojně vyznám a od regálů se zeleninou až k regálu s gumovými rohlíky trefím i poslepu, tak jsem nepočítal s nějakým větším zdržením. Zvláště, když jsem přesně věděl pro co jdu. Jenže..

Jenže jsem se přepočítal. A začalo to tak nevinně. V jednom z regálů jsem totiž objevil sýr. Na tom by nebylo nic divného, jelikož to byl regál se sýry, ale on to byl můj oblíbený kozí sýr s bílou plísní a byl tam poslední kousek. Nebyl zrovna největší, bratru asi za patnáct konvertibilních korun, ale i to se počítá. Dostal jsem na tuto pochoutku neuvěřitelnou chuť a už jsem se viděl, jak si doma ukrajuji malinkaté kousky a... Jenže člověk míní a pokladní mění..

Byl to takový mladý kluk a oni mu už svěřili kasu. A nebylo divu, protože mu to opravdu šlo. Mistrně mával čárovými kódy před čtečkou, která spokojeně pípala. Dokud nevzal do rukou ten můj sýr. Čtečka nepípla. Zkoušel to několikrát a pak ten malý baliček odhodil za sebe. A mi jen řekl, že to nepůjde a že mi ten sýr neprodá. Samozřejmě jsem byl zvědavý proč, ale on to nevěděl. Věděl jen to, že dneska si na tom sýru nepochutnám. Ale já se nedal a jemně jsem mu naznačil, že mám stále zájem o to, abych si ten sýr vložil do nákupní tašky. Dokonce jsem mu ukázal i těch patnáct korun, za které jsem se chystal ono zboží vyměnit

Po malé chvíli se mu mé maličkosti zželelo a někam zavolal. Posila přichvátala záhy a začala studovat ten neprodejný sýr. A přibližně za minutu jej odhodila stejně mistrně jako ten mladý kasař, vlastně pokladní, a jen tak prohodila, že mi to prodat nemůžou.

Já jsem tvor velice klidný a nikdy se moc nehádám, ale pomalu se mi začala v cévách pěnit krev. A rozhodl jsem se, že si ten sýr domů odnesu za každou cenu. A lidé v tvořící se frontě za pokladnou mi dokonce i fandili. A tak došla další posila...

Nejvyšší paní pokladní si důkladně prostudovala čárový kód a potvrdila slova svých kolegů. Čárový kód je špatně vytištěn a jeho změna by si vyžádala mimořádné zasedání dozorčí rady společnosti, nebo tak něco. A můj vysněný sýr byl už potřetí odhozen někam, kde nebude nikomu překážet.

Opět jsem jemně podotkl, že nějaký čárový kód je mi v celku ukradený a že mám jen zájem o ten špatně označený mléčný produkt. A znova jsem ukázal připravených patnáct korun, aby viděli jak solventního zákazníka ve mně mají. Nebylo to však vůbec nic platné. Prostě bylo rozhodnuto, že půjdu domů bez toho kousku sýra a onen půjde někam do komise. A nebo do kontejneru...

;Prostě jsem zase prohrál. Ale teď si myslím, že jsem to mohl ještě chvíli vydržet. Možná bych se seznámil i s vedoucím prodejny, vedoucím oblasti a třeba i s prezidentem společnosti. Ale co z toho, když bych ten sýr stejně nedostal. Špatný čárový kód je prostě nepřekonatelná vada a přes to nejede vlak. To by tak chybělo, aby zákazník dostal za své peníze špatně vytištěné čárky! Z lásky k Česku to prostě nejde... Přeji všem krásný zbytek víkendu a usmějte se prosím. Třeba i u pokladny v obchodě, protože úsměv sluší vždy a všude.