Hřbitov Ocelového města II. (fotoblog)

Smrt továrny bývá někdy pozvolná a někdy zatraceně rychlá. Jeden den se tam něco vyrábí, druhý den vystřídají dělníky zloději kovů a třetí den... Třetí den se vlády nad továrnou ujme příroda.

Příroda, která si prostě vždy najde cestičku. Je ji úplně jedno, kdo tu továrnu projektoval, kdo ji postavil, kdo v ní pracoval a kdo si při její likvidaci namastil kapsu. Všichni tito lidé jsou ji lhostejní a kdyby měla oko, tak bez jediného mrknutí jim jen ukáže, kdo je tady ve skutečnosti opravdovým pánem...

Tahle továrna kdysi žila svůj bouřlivý život, dávala obživu stovkám lidí, ale už to má za sebou. Lidé ji dávno opustili a vystřídali je zajíci, srny, lišky... Při své poslední návštěvě těchto míst jsem cítil takový zvláštní, všudypřítomný klid. A mohu říci, že to bylo opravdu příjemné. Jak jsem už napsal pod jednou z fotek, "I zánik může být někdy krásný." Děkuji Michalu Šímovi za nádherné fotky a vám přeji krásný zbytek víkendu.