Co teď potřebuje naše země ze všeho nejvíce? Nové Nagano...

Já vím, ničemu to moc nepomůže a žádné problémy to nijak nevyřeší, ale... Ale bude chvíli klid od toho věčného hašteření, vzájemného napadání či urážení lidí s jiným názorem. I kdyby to trvalo jen týden, bylo by to moc hezké....

Já nevím jak vy, ale pomalu se v tom začínám ztrácet. Prostor od Aše po Jablunkov zaplnili neomarxisté, sluníčkáři, neonacisté, vítači, pravdoláskaři, antiislámisté, kalouskovci, zemanovci, okamurovci a nevím jací ještě „vci.“  Vlastně vím, ještě trumpovci a antitrumpovci… Jen ti Češi se z té krajiny nějak vytratili.

Myslím tím ty úplně obyčejné Čechy a ne ty „jediné správné,“ za které se všichni zástupci výše uvedených skupin pokládají. Vždyť jen oni přece vědí co je pro naši zemi nejlepší a kdo si myslí cokoliv jiného je… A teď si za ty tři tečky doplňte co uznáte za vhodné, protože slovník urážek používaných v jazyce českém je opravdu obrovský. Mimochodem, už to někdo zkoušel vydat knižně? Možná ano, ale nepátral jsem po tom.

78 866 čtverečních kilometrů plochy mezi Šumavou a nejzápadnějšími výběžky Karpat se naplnilo odborníky na všechno, kteří tak nějak nesnesou to, že si někdo myslí něco jiného než oni. No oni to berou tak, že nesnášejí když je někdo blbý a nepochopí tu jejich pravdu, ale ve skutečnosti prostě jen nechápou barevnost světa…

Lidé, kteří se chlubí kolik odstínů zelené, modré či červené barvy zvládne jejich nová Full HD televize i nadále žijí v černobílém světě. Stejně jako jejich nejnovější počítadlo funguje na principu nul a jedniček, tak i oni žijí ve světě ve kterém je všechno buď bílé anebo černé. Buď dobré anebo špatné.

A když už tak nějak ustrnuli v tom černobílém světě, kde je prostě jen jeden správný názor, tak nějak nechtějí poslouchat i názory druhé strany. Vlastně jim to ani nestojí za to, protože opačný názor je ten špatný a nic špatného je přece nezajímá.

Což o to, máme tady tu demokracii a každý si může myslet co chce a může mít na názor svého oponenta svůj názor jakýkoliv. Vlastně měl by mít názor, protože člověk bez názoru je de facto ztracený. Jenže tady se tak nějak rozmohlo to, že se proti opačnému názoru neprojevujeme protiargumenty, ale rovnou ho zavrhneme a autora co nejvíce zesměšníme. Někdo to řeší zkomolením jména či příjmení a někdo prostě rovnou použije slovník nadávek. A někdo je tak kreativní, že si nějakou novou nadávku vymyslí sám.

A tak si teď prostě tak nějak permanentně navzájem nadáváme, urážíme se těšíme se z toho, že jsme na té správné straně. Kupodivu se na té správné straně cítí být všichni.

A teď se musím omluvit všem, kterých se tyto řádky netýkají. Lidem, kterých je určitě většina. Já to opravdu trochu přehnal tvrzením, že se obyčejní Češi z té naší krajiny vytratili. Je jich spousta a nejsou to jen ti, které rozbroje mezi těmi „pravými Čechy“ vlastně vůbec nezajímají. Jsou to všichni odborníci na různá témata, kteří svůj obor léta studovali a dosahují v něm opravdových výsledků. A kterým dnes různí internetoví diskutéři spílají, že svému oboru nerozumí a že mají jít raději k lopatě. A je jedno, jestli jsou to orientalisté či arabisté, které napadají různí noví odborníci na blízkovýchodní kulturu, či gastroenterologové které v televizi napadá bláznivá ultraveganka a tvrdí jim, že vše co za svůj profesní život poznali je špatně a vitamín B12 můžeme dostat do těla zpěvem…

Jenže co s tím? Jak dát zase alespoň na chvíli těch deset a půl milionů lidí dohromady? No prezidentskou volbou to asi nebude. To jsme poznali při té volbě minulé a dodnes jsme se z toho nevzpamatovali. Já myslím, že žádné volby to už nebudou… Takže zbývá sport, věda a kultura.

Kulturu bych rovnou zavrhl, protože pokud nějaký houslista dosáhne velkého úspěchu v zahraničí, tak těžko zaplní Staroměstské náměstí. A myslím si, že i kdyby nějaký český lékař přišel na účinnou léčbu karcinomu tlustého střeva a zachránil tím i dost svých spoluobčanů (pro které, pokud to půjde tímto tempem, bude tato nemoc za sto let pravděpodobná jako třeba zubní kaz), tak se v hospodách šampusem bouchat nebude.

Takže zbývá už jen ten sport. Jenže ona se žádná velká akce nechystá. Myslím tím akci, která by dala národ zpátky dohromady. A i kdyby se chystala, nemá tam kdo zazářit. Hokejisté jsou teď tak nějak mimo a ti nagelovaní kluci od kopaček jsou ještě kousek za nimi. Žádná olympiáda se letos pochopitelně nechystá a kvůli nám ji nikdo nezorganizuje. Takže je to už jen na tom biatlonu. Bude mistrovství světa a Gábina by mohla něco vyhrát…

Vím, nebude to jako to Nagano, ale třeba by se tady lidé přestali hádat alespoň dva dny. Nebo den a půl, než někdo připomene národu to, co kdysi řekla o prezidentovi… Takže vidím, že letos z toho začarovaného kruhu není východisko. I když…

Vlastně ještě jedna věc by národ semkla tak, jako Nagano. Ale to ať se raději sežereme. Byly to totiž ty velké povodně… Snad nepřijdou. Přeji hezký zbytek neděle.