Hodně předběžné novoroční přání

A už je tady zase konec roku. Roku, který začal prvním lednem a skončí co nevidět. Nevím jak Vám, ale mi docela utekl. Asi to bude proto, že se pořád něco dělo. A bylo to jako na houpačce…

Jenže si jistě pamatujete, že když jste rádi chodívali na houpačky (v dětství), tak ten čas tak rychle neběžel… No co se dá dělat, ručičky hodinek, písek v přesýpacích hodinách i stín hodin slunečních, se stále zrychlují. A na vše je stále méně a méně času…

A taky zbývá méně času na nápravu chyb, které jsme stihli udělat. A co může být horší, tak na tu nápravu už nemusí být žádný čas. Ne vše se dá, jako třeba řádná dovolená, jen tak převést do dalšího zúčtovacího období. Pro něco prostě žádné další období není…

Ale jsou resty, které si prostě do dalšího období přenesete, ať chcete či nechcete. A jsou i resty, které vás doženou třeba i po deseti, dvanácti, dvaceti obdobích. A vyhodí vás na mráz právě v době, kdy si myslíte, že prožíváte opravdovou idylu.

A teď přiznávám, že jsem tyto řádky nezačal psát jako blog, ale jen jako průvodní text k několika fotografiím na tom proklínaném Facebooku. Jen jsem se trochu zamyslel a rozepsal.

Máme totiž za sebou vánoční svátky a chystáme se na toho Silvestra. Někteří lidé tvrdí, že Silvestra zásadně neslaví, protože jim je proti srsti slavit organizovaně, ale i oni určitě o půlnoci toho dne vzhlédnou k obloze a kouknou na ohňostroj či ocení choreografii, kterou jejich sousedka chystala celou hodinu před půlnocí a na které si dala tolik záležet. No mluvím o té holce, co tančí venku mezi petardami…

Ten konec roku se prostě dotkne úplně všech. Někdo se opije, někdo se vykoupe v ledové vodě místního potoku, někdo se vyšplhá na Lysou horu, někdo si zanadává na televizní program a někdo k tomu dni začne dělat účetní uzávěrku. Vlastně ne, teď mi můj syn (účetní) řekl, že se nic takového nedělá…

Ale ať mi nikdo neříká, že si o té silvestrovské noci nevzpomene na to, co se v tom právě končícím roce povedlo a co nepovedlo. Že si nevzpomene na vše krásné co prožil na jaře, v létě, na podzim i na prahu právě začínající zimy. A že si nepřipomene to, co se mu opravdu nepovedlo. Vždyť kdy jindy to má udělat? Sedmnáctého června? Nebo třetího srpna?

Do Silvestra máme ještě pár dnů, ale… Ale ten rok už máme skoro celý za sebou. Letos už toho moc nezměníme. I když věřím, že někdo k tomu bude mít ještě příležitost. A přeji mu, aby se mu to povedlo.

Je na každém z nás, jak vyhodnotí ten svůj uplynulý rok. Ale každý by si měl zhodnotit, jak byl prospěšný svým blízkým, co pro ně udělal a co by pro ně chtěl udělat v tom dalším „zúčtovacím“ období. A v čem chyboval a co by mohl napravit… Pokud k tomu dostane příležitost. Někdo už tu příležitost nedostane.

Ale teď jsem se už opravdu moc rozepsal. Už to začíná být nudné a tak bych chtěl všem co to dočetli až sem, popřát krásný zbytek roku 2016. A nechci vás k ničemu nutit, ale zkuste se zamyslet nad tím co jste udělali v tom končícím roce špatně. A co můžete v tom příštím napravit. Někdo může mít to štěstí, že mu někdo napoví. Někdo, na kom mu záleží.  A někdo bude jen hledat… A třeba bude mít to štěstí, že to najde…

Ještě jednou vám všem přeji krásný zbytek roku 2016. Ještě je dost dnů k prožití něčeho hezkého a tak toho využijte. Pavel Nitka