Vzkaz pro kolegu blogera aneb Pojď na pivo Jihočechu

Milý kolego blogere, nesmím tě jmenovat, ale určitě pochopíš, že píši tobě. A taky pochopíš, že mám problém s psaním čárek ve větách… Ale menší, než máš ty s diskutéry pod svými články.

Předem se omlouvám, že ti tykám, ale jelikož jsme asi tak stejně staří a podle profilové fotky nejsi ani o půl metru větší než já, tak to beru jako normální.

Moc rád čtu tvé blogy a docela se u nich bavím. Dá se říci, že tvé blogy vyhledávám už několik let. Moc se mi líbí to, jak si dokážeš pořád stát za tou svou věcí a nikdy svůj boj proti svým odpůrcům nevzdáš. Tady dáš mínus, tady vymažeš diskusní příspěvek a tvůj boj je vidět všude. Vždyť i na ostrově Kiribati mají internet a mohou si přečíst, jaký si bojovník…

Víš, milý kolego, já s drtivou většinou tvých názorů nesouhlasím a dokonce si mně pod svými výtvory už nejednou tak nějak smázl. Ale přesto to stále čtu. Máš z toho radost? Měl by si mít, když o sobě tvrdíš, že jsi publicista. Publicisté jsou rádi, když je někdo čte…

Já bych totiž, milý kolego, byl taky rád publicistou. Jen mi chybí to obrovské množství přátel, jejichž názory bych to své publicistické řemeslo zaštítil. Ty máš prostě štěstí, tví přátelé každou chvíli řeknou něco, co by se dalo publikovat a s čím bude souhlasit většina tvých čtenářů.  Mí přátelé jsou povětšinou nepublikovatelní.  To však neznamená, že by byli sprostí či dokonce blbí. Jen nedosahují výše těch tvých přátel a tak se o nich ve svých blábolech nezmiňuji.

Docela mně fascinuje tvá zarputilost pro dvě témata. Našel sis dvě věci, na které si se zaměřil a přes to nejede vlak. Já bych tohle nezvládl, já bych si po třetím či čtvrtém článku o stejném tématu připadal dost blbě a nechal bych to být. Ty však ne, ty ses do toho zakousl, a dokud se to tady nezmění, budeš o tom psát pořád. No do smrti máš o témata postaráno…

Ale přesto ti chci, milý kolego blogere napsat, že tě rád čtu. A přestože mám úplně jiné názory a nesouhlasím s devadesáti procenty tvých názorů, tak bych si dovedl představit to, že si s tebou zajdu na pivo. Ale bojím se milý Jene, že ty by si na to pivo nešel. Že ty podobné oponenty rovnou házíš do koše, kam podle tebe patří.

Ale kdyby si přece jen se mnou na to pivo šel, tak tě upozorňuji na další překážku. Ty nemáš rád Rusko a já nemám rád Budvar. O tobě to všichni vědí a já se s tím svěřil národu poprvé. Co s tím Jeníku uděláme?  Čekám na odpověď. A ostatním přeji hezký zbytek pondělního večera.