Věřím, věříš, věříme. A nebo taky nevěříme...

Tentokrát však nejde o Víru v Boha, ale ve víru v politika. Ve víru v osobu, která na nás denně kouká z televizních obrazovek, ze stránek denního tisku či obrazovek počítačových monitorů...

A o tom, jestli opravdu věříme tomu či onomu spasiteli národa, který obětoval svou vlastní kariéru tomu, aby umožnil její budování (té kariéry) svým voličům...

A respondenti agentur, které se (zřejmě docela dobře) živí zjišťováním nálad obyvatelstva, věří a nevěří... Vlastně důvěřují či nedůvěřují, protože víra v politika je podle mne kravina. A svou důvěrou či nedůvěrou v dotazovaný politický subjekt vytvářejí grafy. V dnešní době moc krásné, mnohobarevné grafy...

A tyto grafy ukazují sympatizantům jednoho politika, kolik se najde hlupáků věřícím (vlastně důvěřujícím) tomu populistovi, nedoukovi či rovnou debilovi na druhé straně politického spektra. Oni se sice skoro všichni lidé, kteří na tyto grafy reagují, zaklínají tím že se na to koukli jen náhodou a dotyční politici dokonce tvrdí to, že se na to nedívají vůbec, ale..

Ale právě oni to sledují velice důkladně. Těší se na další graf, ve kterém snad bude mít jejich oblíbenec (v případě politika právě ON) vyšší sloupec. A třeba i ten nejvyšší. Jenže politik většinou nové výsledky vlastní popularity musí (většinou) přejít diplomaticky, tak jeho příznivcům se žádné meze nekladou. Oni totiž vědí, že fanoušek jejich oponenta je omezený vůl a negramotný vidlák a podle toho to v naší republice vypadá.

Nikde se totiž nevyskytuje tolik lidí, kteří si o sobě myslí že jsou něco lepšího. Že jsou něco inteligentnějšího a něco tak trochu nadlidského oproti zbytku národa, ke kterému bohužel taky patří, než pod články o popularitě politiků. Takové množství nadlidí se najde snad jen pod recenzemi na nový film Zdeňka Trošky.

Grafická znázornění popularity pánů Okamury, Sobotky, Kalouska, Zemana, Klause či Filipa spolu s grafy o důvěře v dámy Konečnou, Němcovou, Peake, Semelovou, Bobošíkovou či Jourovou budou nadále velmi populární. A proto si je nudou naše média u různých agentur objednávat. Politici je budou potajmu pozorovat a voliči si jich občas náhodou všimnou... A mnozí z nich se přesvědčí ve svém názoru, že se narodili na špatné planetě. Že tady díky své inteligenci nepatří, protože tento svět je přeplněn hlupáky. Hlupáky, se kterými bohužel musí dýchat stejný vzduch. A i na ten vzduch, mají ti (druzí) omezenci jiný názor...

Nevím, jak často se dělá výzkum o důvěře ve vládu, důvěře v parlament, důvěře v prezidenta či důvěře v jednoho politika. A taky nevím, jak často se tyto výzkumy zveřejňují. Ale vím, že výsledky jsou vždy náležitě okomentovány a mnoho lidí se nad nimi... Jak to napsat slušně? Mnoho lidí se nad nimi opravdu zamyslí... Přeji hezký večer.