Člověk se někdy diví, když se dozví koho prý obdivuje

A v poslední době se počet těchto divících se lidí dost rozrůstá. Objevují se totiž údajní obdivovatelé Putina, komunismu, SSSR, KLDR či dokonce Hitlera...

A přitom jim k tomu stačí tak málo. Stačí, když se nepřidají k tomu mediálnímu lynčování všeho ruského a okamžitě jsou označeni za obdivovatele toho největšího zla. Dozví se, že vzdychají nadšením nad Putinem a nad Ruskem či že se těší na to, až nás zase ten ruský medvěd napadne a ovládne.

Přečetl jsem hodně blogů (a diskusí) na toto téma a nikde jsem nenarazil na někoho, kdo by nějak hořel bezmezným obdivem k Rusku či k prezidentu Putinovi a už vůbec jsem nenašel nikoho, kdo by snad toužil po znovuobnovení SSSR a rád by se zase dostal do sféry jeho vlivu. Ale narazil jsem na dost lidí, kterým je to okamžitě po projevení vlastního názoru předhazováno.

Už jsem mnohokrát napsal, že mi vadí to černobílé vidění okolního světa, které se při současné ukrajinské krizi projevuje více než kdy jindy. Lidé jsou za své názory napadání a je jim podsouváno něco, co nikdy neřekli. Prostě se v něčem zastali toho nenáviděného nepřítele a rázem jsou z nich jeho pochlebovači a nejraději by mu poslali zvací dopis. A vlastně se taky stali nepřítelem...

Tady totiž stále platí heslo: „Kdo nečůrá s námi, čurá proti nám!“ A mnoho zdejších diskutérů a dokonce i někteří blogeři, si z toho hesla udělali své dogma a při sebenepatrnějším náznaku opačného názoru jeho autorovi nasazují ne psí, ale rovnou dračí hlavu. Nebo mu alespoň přilepí virtuální hitlerovský knírek a ozdobí jej rudou hvězdou.

A virtuální prostor je podle nich najednou plný obdivovatelů stalinských dob, fanoušků starých pořádků a hlavně... Hlavně lidí, kteří by si přáli opět přítomnost ruských vojáků na našem území.

A já marně pátrám a nenalézám. Zatím jsem na nikoho takového nenarazil, ale prý je jich tady hodně. Takže jdu dále hledat. Přeji hezký večer.