Na značky! aneb Mé čtyři spartakiády....

A ještě jednou aneb... Jak jsem cvičil i necvičil a co všechno jsem při tom zažil.

Spartakiáda byla hromadným veřejným tělovýchovným vystoupením. Tradice spartakiád navazovala na politicky nežádoucí sokolské slety a vrcholila na strahovském stadionu, který byl pro sokolské slety původně postaven. Tolik encyklopedie...

I já jsem nějakou tu spartakiádu zažil. Vlastně hned čtyři! A přitom jich mělo být hned pět, ale znáte to! Člověk míní, okolnosti mění...

Narodil jsem se v červnu roku tisíci devítistého sedmdesátého... V tom roce se měla konat třetí spartakiáda, ale jelikož panovaly obavy z protestů proti okupaci, tak z toho poněkud sešlo... A já přišel o první spartakiádu.

1975

V roce, kdy Ježíš Kristus oslavil své tisící devítisté sedmdesáté páté narozeniny, se už spartakiáda konala. Jenže i kdyby jste mne rozřezali... vůbec si na ni nepamatuji!

1980

A tak první povel: „Na značky!“ jsem zažil až v roce 1980. Končil jsem studium čtvrté třídy Základní školy a nic jsem neuměl lépe, než najít na našem hřišti tu svou značku! Spolu se svými spolužáky jsem nacvičil skladbu pro mladší žáky a byl jsem pyšný na to, že jsem to zvládl!

Cvičili jsme se žlutými kruhy a tyto krásné tělocvičné pomůcky, nás provázely na každém kroku! Originální kruhy byly plastové, ale jelikož už tehdy byl rozpočet dosti napnutý, museli jsme si kruhy vyrobit z překližky či tvrdého papíru. Taky dresy nebyly originální... Krásné zelené trenýrky a zelenobílá trička dostali jen ti vyvolení a my cvičili v klasickém úboru... Červené trenýrky a bílé tričko!

Učitelé tělocviku měli jasno! Kdo bude cvičit na okrskové spartakiádě ve Studénce (ten dostal i dres a originální kruhy) dostane jedničku, kdo bude cvičit pouze na městské spartakiádě dostane dvojku a ostatní (kopyta) dostanou trojku. Já byl to kopyto! Jenže.... Můj kamarád si den před okrskovou spartakiádou zlomil nohu (nebo ruku?) a hledal se náhradník! Vyfasoval jsem dres, kruhy, značku a jedničku z tělocviku....

1985

To byla krásná spartakiáda! Cvičit jsem nemohl, protože jsem v průběhu nácviku přešel ze Základní školy na školu střední a nestihl bych tudíž natrénovat nástup na značku! Přesto jsem se zúčastnil... Na vítkovickém stadiónu (ano to je ten, co na něm tak rád běhá Usain Bolt) jsem nastoupil jako praporečník! Otevíral jsem bránu borců!

A hlavně jsem sledoval starší žákyně! Ty nádherné trikoty... Červenobíle oděná děvčata byla snad všude! Bylo jim třináct až čtrnáct let a byla nádherná! Na to se nezapomíná... Nácviky této spartakiády se staly mým koníčkem. Od té doby nedám na Poupata Michala Davida dopustit! Co z toho, že většina těch Poupat letos oslaví čtyřicítku...

1990

Spartakiáda která se nějak nekonala... Vlastně konala, ale nikdo si toho nevšiml. Měl to být vrchol mé tělovýchovné činnosti, vrchol mého spartakiádního života, neboť skladby pro obtloustlé fotry (kam jsem se chystal přestoupit) se na spartakiádách nekonaly. Byl jsem na vojně a náš útvar byl vybrán k nácviku neuvěřitelně těžké skladby, která měla být (jako vždy) vrcholem celé té strahovské šarády!

Poprvé se měli vojáci předvést s nářadím! Dostali jsme trampolíny a začalo vyřazování. Nejprve vypadli vojáci s nevhodným tetováním (začalo hromadné tetování, při kterém bylo každému jedno co si na své tělo nechá nenávratně namalovat), potom vypadli vojáci se špatnou kůží (neopálili se při povinném opalování) a nakonec vypadli ti, kteří si při prvním kontaktu s trampolínou polámali nějaký ten úd... Tím myslím ruku či nohu!

Tímto náročným sítem jsem kupodivu prošel a už jsem se těšil na Strahov! Budeme stavět stanová městečka, budeme nacvičovat na spartakiádním stadionu, budeme oblbovat dorostenky (bývalá Poupata), budeme uklízet Prahu, budeme bourat stanová městečka a.... A nebudeme jezdit tankem, nebudeme se plazit v blátě a nebudeme poslouchat pitomé kecy mjr. Pákozdyho! (To si netušil, že o tobě někdy napíšu... že?)

Jenže to nějak nevyšlo... Spartakiáda byla uznána za nevhodnou zábavu, trampolíny byly rozdány dětem (nebo někomu jinému?), cvičitelé se rozprchli do fitcenter a já se dále plížil v bahně tankového cvičiště. Naštěstí jsem si nenechal vytetovat na rameno nějakou kravinu!

Spartakiádám dávno odzvonilo a je to asi dobře. Sokolské slety se vrátily a to je asi taky dobře... Jenže! Už to není to co to bývalo. Už tam necvičí Poupata! Ale to je možná taky dobře. Dnes už by mne totiž mohli obvinit i z pedofilie... Přeji hezký den.