Kniha mého srdce IV aneb Blankytně modrá smrt

Víte jak by se chovali lidé, kdyby byli ve větším počtu vrženi na neznámou planetu, bez možnosti návratu? Jak by se sžívali s tamní přírodou a hlavně, jak by se chovali sami k sobě? Spisovatel Zdeněk Volný, to určitě tuší!

Představte si svět ve kterém mají lidé jen křestní jména, všichni si tykají a jeden druhému je vlastně bratrem. Ale zároveň je to i svět plný nebezpečí, které mu přichystala příroda. To vše úchvatně popsal náš vynikající spisovatel žánru sci-fi, Zdeněk Volný....

Chci něco napsat o trilogii, která začíná románem Oko Chiméry, pokračuje dílem Dračí dny a končí rozuzlením v knize Vesmír je Lotosový květ. Tyto tři knihy mám na čestném místě své knihovny (momentálně jsou v krabici s knihami úplně nahoře, neboť v tuto chvíli bohužel nemám knihovnu) a mohu je kdykoliv otevřít a začíst se do fantastického příběhu, za který před panem Volným smekám svou pokrývku hlavy...

Ale tady píšu hlavně pro čtenáře, kteří tuto věc neznají a píšu proto, že bych byl moc rád, kdybych těmito řádky těmto knihám získal nějaké nové čtenáře a věřím i fanoušky planety Helada, akarnanského pralesa či mátového kykeonu... Takže o co vlastně jde?

Planeta Helada je báječné místo pro život, skoro celý její povrch pokrývá oceán a ten narušuje, mimo několika ostrovů jen jeden světadíl. Ten je skoro celý pokryt neprostupným a velmi nebezpečným pralesem. Skoro vše živé, ať se jedná o živočichy či rostliny, je buďto velmi jedovaté a nebo velmi žravé.. Co se týče klimatu, tak se střídají období sucha, období vydatných dešťů a období smrtících elektrických bouří... A aby toho nebylo málo, tak se v období dešťů líhnou komáři, jejichž bzučivý polibek přináší zaručenou smrt... A co tam tedy dělají lidé?

Na planetě existuje pouze jedno město, Athény... Ty byly založeny asi před pěti sty lety a pojmenovány po městě, které prý existovalo na mýtické planetě ze které lidé pocházejí. Ta planeta se prý jmenovala Země. Hrdinou příběhu je Odysseas, na počátku mladík a na konci už zkušený bývalý lékař, který se (ač nerad) stal kolečkem v nepředstavitelném soukolí chodu a osudu Vesmíru... Vlastně kousku Vesmíru.

Zdeněk Volný popsal Heladu jako ráj všeho živého, jen ten člověk do něj nějak nepasoval. Planeta je lidem tak nepřátelská, že se všichni diví, proč se tady vlastně usadili. Přesto si lidé našli místo, které bylo relativně bezpečné a vybudovali město. Dali si jména po vzoru antických hrdinů a začali budovat co nejspravedlivější řád. Časem zapomněli na to, co se nachází za branami města a jen pár odvážlivců se vydávalo na výpravy do pralesa. Nutno podotknout, že se jich zpátky moc nevrátilo...

Helada sice nebyla obyvatelům Athén moc nakloněna, ale přesto je přijala a nezahubila je hned po přistání. Kdo však lidi zahubit chtěl? Hádejte! Samozřejmě zase lidé... Ač byla společnost vyvinutá a války se konat nemohly, neboť nebylo proti komu válčit, přesto se našel někdo kdo zatoužil po moci.

A v tu chvíli lidé začali poznávat, jejich největším nepřítelem není tajemná Chiméra, která pouhým mrknutím překrásně blankytného oka zabíjí vše co jí přijde do cesty, není to ani komár Emp, který přenáší smrtelnou čtyřdenní horečku, ani samotná delta řeky Áchel, odkud se ještě nikdo nevrátil... I v tak pekelném prostředí zjistili, že největším a nejstrašnějším nepřítelem lidí je... člověk. Lidé (ti vlivnější) začali svévolně měnit historii a šířit vlastní "pravdu". Zvláště ve chvíli, kdy začalo býti zřejmé, že lidé nejsou jedinými inteligentními obyvateli planety a jejich přítomnost v tomto koutku Vesmíru není vůbec náhodná...

Zdeněk Volný precizně propracoval vše, co se týká přírody na planetě Helada. Jeho líčení akarnanského pralesa je dokonalé a popisy různých druhů fauny a flory na neznámé planetě je takřka nepřekonatelné. Při představě, že spolu s Odysseem a jeho strýcem Loxiem procházím kolem masožravých bachnatek, poslouchám řev Nemejského lva či dokonce narazíme na stopu vládce pralesa, myslím tím Chiméru, mi běhá mráz po zádech.

Jak to dopadne vám samozřejmě neprozradím, ale přesto to trochu naťuknu. Hlavní hrdina trochu poodhalí tajemství Vesmíru, vlastně tajemství malého (nepatrného) kousku světa který nás obklopuje a pozná, že se opravdu vše netočí okolo takové bezvýznamné rasy jako je Homo Sapiens (prý člověk moudrý)... A čtenář pochopí, že největší peklo způsobí člověku zase jenom člověk.

Takže vzhůru do akarnanského pralesa, nekoukat Chiméře do blankytně modrého oka, zbytečně se nezdržovat v deltě řeky Áchel a hlavně: Repelent sebou! Věřím, že se vám tato trilogie bude líbit a nezapomeňte... Vesmír je Lotosový květ... Pane Volný, děkuji za moc krásné čtení! Přeji hezký den.

PS. Pokud jste to někdo četli, napište! Rád bych znal názory jiných, ve svém okolí jsem zatím jediný, kdo to zná...