Z lásky k Česku aneb I milované Čechy musíme hlídat
Byl to vlastně jen takový obyčejný nákup. Pár rohlíků, dvacet deka salátu, dva banány, jedno jablko, půlka chleba a nějaká ta paštika. Ono se to v tom nákupním vozíku úplně ztrácelo a tak jsem přihodil ještě jednu mléčnou čokoládu, neslazenou minerálku, mikrovlnou troubu a čtyři nanuky.
Vozík byl konečně docela naplněn a já se spokojeně zařadil do fronty u pokladny. I když spokojeně… Ve frontách nikdy spokojený nejsem. Zvláště ve frontách u pokladen, v prodejnách „našich“obchodních řetězců. Pochválen buď mozek, který vymyslel samoobslužnou pokladnu, kterou už mají v Tescu či ten co vymyslel ten nákup do tašky, který mají v Globusu. No ten, co se mu v reklamě tak diví ten zrzavý kluk, který už vynechal asi deset sezení s logopedem.
Jenže obchod ve kterém jsem nakupoval žádnou takovou vymoženost neměl. A tak jsem se zařadil do fronty a čekal na odbavení. Přede mnou stálo asi pět lidí, kteří měli ve vozíku nákup asi na dva roky a v peněženkách tak desetinásobek mého ročního platu. To jsem poznal podle toho, jak spokojeně se tvářili.
Slečna u pokladny se na zákazníky usmívala, ale z lásky k Česku každému zkontrolovala vozík, jestli náhodou něco nezatajil. Naklonila se přes pultík u pokladny a vždy slušně poděkovala. Při tom množství zákazníků ji musela po směně docela bolet záda. Ale rád bych tímto poprosil vedení řetězce, který si tak zakládá na lásce k naši zemičce, o změnu dresů pokladních. Ta červená barva se dá ještě snést, ale byl bych bych pro trochu větší dekolt pokladních. Když už se naklánějí do těch vozíků, ať z toho má něco i zákazník.
Ale u některých zaměstnanců bych dress code raději ponechal… Ve frontě přede mnou totiž stála s přeplněným vozíkem paní, oblečená právě ve firemním oděvu. S ní tam stál ještě jeden civilista, ale tomu jsem nevěnoval pozornost. Ta paní vypadala jako by vypadla z nějaké detektivky ze staré Anglie. Znáte to, vysušená treska s přísným výrazem, která si i přes svůj věk (tak okolo šedesáti až sta let) nechává říkat slečno.
A tato paní byla vlastně kontrola. Přišla nachytat (opravdovou) slečnu za kasou na švestkách. I když tenhle příběh nemá se švestkami nic společného. Ty ve vozíku nebyly, ale když už se to tak říká…
Slečna za kasou zřejmě věděla o co se jedná a snažila se ve zkoušce obstát co nejlépe. Naklonila se přes pultík, div že do vozíku sama nespadla a objevila utajovanou žvýkačku. V očích ji zaplálo světýlko a vypadalo to, že má dobře nakročeno k obhajobě svého postu pokladní.
Jenže ta žvýkací guma byla teprve začátek. Nákup té nesympatické inspektorky a jejího společníka se totiž sestával z velkého množství zboží, zabaleného v různých krabicích a krabičkách. A skoro v každé bylo něco umně skryto. A tak milá slečna vytahovala z krabičky od zubní pasty další žvýkačky, z krabice se psími suchary sadu kávových lžiček, v krabici vajíček byly místo jednoho vejce dva prezervativy a ve velké krabičce od masoxu, byla místo bujónových kostek půlka nějaké drahé čokolády.
Slečna za kasou začínala působit docela zmateně a bylo na ní vidět, že pochopila to, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. I když věděla, že musí hledat kradené zboží a že tady to zboží určitě je, věděla taky, že všechno najít nemůže. A ta vyschlá treska co ji zkoušela, byla čím dál nepříjemnější. Vypadalo to, že se hodně špatně vyspala, že má hodně špatnou náladu ale hlavně… Ale hlavně, že má velkou chuť někomu zkazit den, nebo rovnou někomu pořádně ublížit. Vždyť má k tomu moc, tak proč by toho nevyužila?
Nervozita slečny pokladní se začala přenášet i na frontu, která se u pokladny začala rychle prodlužovat a začaly se ozývat protesty. Nejdříve docela tiché, ale to jen chvíli. Milované Česko se začalo ve frontě bouřit. Té paní co přišla na kontrolu to však vůbec nevadilo. Oznámila zkoprnělým zákazníkům, že pokud se jim to nelíbí, ať využijí jinou pokladnu. Ona tady prý jen dělá svou práci a na mou otázku, na jaké škole se dá vystudovat tak nádherný způsob buzerace, raději neodpověděla.
Naštěstí i tato hloubková kontrola skončila. Paní s funkcí, pravomocí a skoro nekontrolovatelnou mocí odvezla vozík (za zběsilého pípání a troubení bezpečnostního rámu) někam do zákulisí obchodu a jen houkla na slečnu pokladní něco o tom, že protokol podepíše, až po skončení pracovní doby. Té doby, která asi pro tu slečnu nebyla zrovna příjemná.
A provoz obchodu se vrátil do svých zavedených kolejí. Slečny u pokladen se nakláněly do prázdných vozíků, všude se ozývalo pípání pokladen a lidé nakupovali a nakupovali… Ale ta holka, která právě prošla firemním očistcem, si poslechla od několika zákazníků pár slov útěchy a podpory. Nevím však, jestli ji to nějak pomohlo. Myslím si, že moc ne. Přeji hezké nedělní odpoledne.
P.S. S tím nákupem jsem tak trochu lhal. Ty nanuky byly jen tři... A usmějte se prosím.
Pavel Nitka
Není klaun jako klaun, aneb Jak jsem přišel ke strachu z klaunů
Psal se rok 1977 a v našem městečku zakotvil malý cirkus. Bohužel pro mně... Netušil jsem, že ve mně propukne coulrofobie.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu
Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 685
- Celková karma 13,62
- Průměrná čtenost 1629x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů