Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem byl roztržitý aneb Už zase jsem byl za vola...

13. 02. 2017 14:28:07
Taková roztržitost může někdy vypadat docela roztomile, může vést k zajímavým a někdy i docela veselým situacím. Pokud se teda netýká právě nás...

Roztržitost je psychický stav, vyznačující se nedostatečnou soustředěností na to, co je právě nutné, žádoucí či potřebné. Je to více či méně trvalá dispozice, související s dynamikou pozornosti, motivací a emocionálním laděním člověka. Tolik encyklopedie...

Nějakého roztržitého člověka už určitě potkal každý z nás a ruku na srdce, kdo z nás nebyl alespoň jednou v životě taky tak trochu roztržitý? Tak trochu mimo... Máte hlavu plnou životně důležitých myšlenek a vůbec nemyslíte na to momentálně nejdůležitější. Na to, co právě teď děláte.

Tahle situace se může stát komukoliv a může skončit i tragicky. Myslet na to, jaká čísla večer vylosují ve Sportce a vstoupit do jízdní dráhy autobusu není to pravé ořechové. Ale o takových fatálních následcích roztržitosti psát nechci.

Spíše mne zajímají situace, kdy člověk díky nedostatečné pozornosti zapomene na úplně běžné věci a je najednou pro své okolí tak nějak za blba. Mám s tím své zkušenosti, roztržitost je totiž mým koníčkem.

Tak třeba dneska... Už před několika měsíci jsem zjistil, že písmenka v denním tisku a v knihách jsou stále menší a menší. A jelikož jsem si nechtěl nechávat články v novinách či dokonce celé knihy předčítat někým zrakově vybavenějším, pořídil jsem si brýle. A pomohlo to! Ty články sice byly většinou pořád stejně hloupé, ale viděl jsem je. Ale pak se stalo něco strašného. Díky smršti důležitých myšlenek v mé hlavě, jsem si na brýle v pátek sedl. Byl to krutý víkend... Mám totiž krátké ruce na to, abych si dal knihu do dostatečné vzdálenosti od svých kukadel a tak jsem si nic nepřečetl.

Proto jsem se dnes vydal zakoupit brýle provizorní, než si nechám nějaké udělat u odborníka. Vstoupil jsem do prodejny, vzal jsem si nákupní košík a začal jsem „šopovat“. A hle, mnou hledané zboží bylo hned u pokladen. Vyzkoušel jsem asi patero čumítek a když jsem našel ty, se kterými přečtu i rubovou stranu jízdenky MHD, vzal jsem si je. Vlastně jsem je nejprve zaplatil a potom jsem si je vzal.

Spokojeně jsem odešel z prodejny a na zastávce jsem si všiml, že se na mne lidé nějak divně dívají. A aby taky ne, držel jsem totiž stále v ruce ten nákupní košík...

Okamžitě se mi vybavila jedna hodně stará vzpomínka. Bylo to někdy v roce 1992 a já využil návštěvní hodiny v bílovecké nemocnici. To je ta nemocnice, ve které se narodila Petra Kvitová. No vlastně jsem se tam narodil i já, ale to není zase tak zajímavá informace. Po skončení návštěv jsem se odebral do jedné hospůdky v centru Bílovce a počkal jsem tam necelou hodinku na autobus domů.

Následná cesta autobusem proběhla celkem v pohodě, ale když jsem vystoupil v deset kilometrů vzdálených Klimkovicích, čekal mne šok. Potkal jsem na zastávce kamaráda a ten se mne zeptal, jestli jsem byl v nemocnici. Bylo mi divné, jak na to přišel a tak jsem se ho na to zeptal. A jeho odpověď byla pro mne v tu chvíli šílená: „Máš na botách nemocniční návleky, vole!“

Kamarád se tehdy docela dobře nad mou roztržitostí bavil a myslím si, že se dnes docela pobavili i někteří lidé v Ostravě - Mariánských horách, když mne viděli s nákupním košíkem v ruce. A hlavně, když mne viděli upalovat zpátky do obchodu, abych mohl ten košík vrátit. A nedivím se. Taky bych se bavil, kdybych nebyl tím bláznem já, ale někdo jiný. Třeba i někdo z vás... Přeji vám všem hezký zbytek pondělí a co nejméně roztržitosti.

PS. Pečlivě jsem si přečetl informace na obalu těch brýlí a zjistil jsem, že byly vyrobeny z umělé hmoty a skla. Ale mohou obsahovat i kamínky, kov, kůži a světe div se... Chlupy.

Autor: Pavel Nitka | pondělí 13.2.2017 14:28 | karma článku: 21.34 | přečteno: 853x

Další články blogera

Pavel Nitka

Prý jim nejde o koryta. Tak já bych si s dovolením nějaké vzal...

Tak už pozítří to vypukne. Otevřou se volební místnosti a občané rozhodnou o tom, která strana či hnutí nás povede ke světlým zítřkům. Vždyť zájem o spokojenost občana je to, proč se obyčejný člověk vyučí na politika.

18.10.2017 v 18:17 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 444 | Diskuse

Pavel Nitka

Nestačím se divit, jak jsou ti vědátoři hloupí

Vždyť oni si myslí, že kdejaké hlouposti kterou zveřejní v nějakém tom svém "prestižním" časopise uvěříme. A přitom jim jde jen o to, aby měli na to své bádání více peněz. Ale na nás si nepřijdou! K lopatě s nimi!

4.10.2017 v 12:21 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 3122 | Diskuse

Pavel Nitka

Není sen jako sen aneb Hrůza v neuronech

Někde jsem četl, že sny odrážejí vše, co spící člověk v poslední době prožil, slyšel, viděl či přečetl. Tak se vůbec nedivím, že mám občas díky záplavě informací z netu sny jako z hororu! Jste na tom podobně?

29.9.2017 v 17:09 | Karma článku: 7.53 | Přečteno: 220 | Diskuse

Pavel Nitka

Nejen na Měsíci jsou lidské stopy... (fotoblog)

I když tam jsou mnohem a mnohem vzácnější. Já se však zaměřím na stopy, které zanechal člověk v místech, které upravil ke svému obrazu, ale pak je nadobro opustil. Ale ještě předtím po sobě stihl zanechat trochu toho nepořádku..

29.9.2017 v 12:57 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 431 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 19.09 | Přečteno: 611 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 156 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.96 | Přečteno: 452 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.