Kdyby šlo jen o vyjádření úcty, neobraceli by se lidé ke svatým v modlitbách, nedoufali  by, že je příslušný svatý (a že jich je) ochrání, případně vytáhne z bryndy.

Zázrak jako cosi "za zrakem" vyznívá v textu jako naprosto totéž, co "zázrak" bez bližší definice umístění (t.j před zrakem, za ním či kdekoliv jinde). 

Za zrakem, tedy za očima, se reálně nachází mozek. A právě on může být pravým původcem zázraků. Těch, které existují jen díky chybné či nedostatečné analýze dějů (zpravidla vycházející z chybných či nedostatečných informací).

A proč by se v motlitbách neobraceli k lidem, kterých si váží? K někomu, kdo si svým životem zasloužil místo vedle Stvořitele a má (možná) u něj nějaké to "slovo". Tady jde o Víru, která nikoho neuráží, nikoho neomezuje a proto si nezaslouží nějaké zesměšňování.

Má to asi podobnou hodnotu, jako když si VŘMS zvolí nového místopředsedu.

Málokdo ví, co je to VŘMS a nikoho to neovlivní. Je to okrajové a nepodstatné, pokud nejsme členy toho spolku. 

Mohou to udělat, mohou popřít předchozí kritéria. Je to jejich vnitřní věc, která se zbytku společnosti vlastně nijak nedotýká.

A proto to sledovaly dvě miliardy diváků po celém světě. A mimochodem, já psal o něčem úplně jiném...

Musím uznat, že článek je velmi pěkně napsán a je o hony kvalitnější než podobná úvaha MUDr Vodvářky na toto téma zde na blogu. Osobně bych u obou osobností zůstal ale v rovině "významní". A neberu v úvahu taková "vysvětlení", které jsem četl,  že byl zázrak když Wojtyla přežil atentát.