Ahoj, tak to já druhýho dubna oslavil 27 let. V 89´jsem šel domů. Já šel do céčka když Ty jsi nastupoval

Je zajímavé, za co tady může člověk vyfasovat mínus...

Dobry clanek. Ja zazil tu odpornou vynucenou komunistickou vojnu v letech 77-79. Chlap se ze me stal az po emigraci do Kanady. V CSLA jsem se naucil leda tak kourit a sproste nadavat.

At ty komouse a lampasaky vezme cert !

Docela by me zajimalo, jak probihaly zmeny po kolapsu komunistickeho rezimu. 

To by chtelo dalsi clanek !

Někdo, kdo nic podobného nezažil, nám tady říká, co si máme počít se vzpomínkami na vojnu. A dost agresivně, on to nesnáší, chudák malý! My jsme toho museli snést více, jako bojový útvar nespočet nočních cvičení, výjezdy v zimě a pobyt ve stanech pouze s polními kamínkami, i povinné holení jen s ledovou vodou, 50kilometrové pochody s plnou polní a ten chudák to má jen za fňukání staříků. S některými se život mazlil, s námi nikoliv! Osobně mne to stálo i kus zdraví, dodnes na to doplácím. Až ten nepáprda si někdy vezme plnou polní a ujde 50 kilometrů, pak se s ním lze bavit, jinak je to prostě jenom obyčejný sprostý „prudič"!

Nesnáším melancholické vzpomínky stárnoucích páprdů na vojnu. Povinnou, bolševickou. Haha, pamatujeme si jen to veselé. Mérde. Navíc to leccos vypovídá o jejich nedostatečnosti. Viz. desátník Kroupa.

Na vás pane Otakare jsem se těšil. Napsal jsem asi dvacet článků o vojně a stále jste se vy, který nesnášíte nás stárnoucí páprdy a naše melancholické vzpomínky na povinou BOLŠEVICKOU vojnu neukázal... Až dnes! Konečně věřím tomu, že vám bude nejlépe, až i my, tzv. Husákovy děti, vychcípáme... Nebo nepatříte k zastáncům této teorie?

Já budu slavit 25 let v září. S některými spolubojovníky jsem v kontaktu dodnes. Jo, a komínky umím stále 

Taky jsem tam pred 25 lety narukoval... diky za pripomenuti..:)

Nám ty vojenské cancy učarovaly natolik, že jsme je po vojně nastřádali:

http://hradec.org/vcs.html

To ja byl tehdy na druhe strane - u tech imperialistu ... Tady jsme se zas pripravovali na zastaveni hord z vychodu ...

Taky holením, leštěním obuvi a natíráním kamenů ve vojenském výcvikovém prostoru?

Zbytečné roky.

Jo, první den na vojně byl naprosto neuvěřitelným zážitkem.

Takový pocit jsem asi neměl nikdy předtím ani nikdy potom. Pořád jsem si říkal, že tohle přece nemůže být skutečnost. Že je to buď hodně divný sen, ze kterého se musím probudit, nebo že přijde někdo a řekne "to je omyl" či "to je vtip" a pošle nás domů.

Musím armádě přiznat, že to měla neskutečně psychologicky vymakané. Během nějakých 3 - 5 hodin, kdy člověk nemá moc přehled o čase, z něj prakticky udělají něco jiného.

Tak jsem to tedy vnímal já.

Já prožil prvních pár hodin v kasárnách pod vlivem alkoholu. Jak bych to napal... Prostě jsem byl opilý... A tak jsem zjistil to, že jsem v opravdové pakárně až při prvním budíčku... Ale to opravdu stálo za to!