Šport je šport a Dominika prehrala. Niekto musí predsa vyhrať a niekto predsa prehrať. Niekoho to teší, niekoho nie. Pre niekoho je to opäť dôvod pľuvnúť si na Slovensko a Slovákov, taký bežný zvyk, ale načo sa s tým aj vôbec zaoberať? Stačí tak málo - ignorovať!

Žádné slovákobijce nevnímám, je pravda, že občas se třeba mě někdo trefí do příjmení, blbů všude dost.... Zvlášť když si třeba neuvědomí, že jsem ho nejspíš vyvdala. Ale takových pitomců je minimum. 

Škoda, že Dominika prohrála, fandila jsem jí.

Karma. Fandil jsem jí úplně stejně. Škoda že to prohrála.

Žádné slovákobijce jsem dnes nezaznamenal. Ale moc dobře vím, že kdybych na toto téma zavedl hovor se dvěma kolegy z práce, tak by se hned chytli. Jsou to oba maďaři narození na jižním slovensku, které oni označují za horní uhry a na slovensko plivou při každé příležitosti. Podobného maďara jsme měli i na vysoké škole, a proto mě jejich vztak ke slovensku nepřekvapuje, byť s nimi v žádném ohledu nesouhlasím, protože já tam jezdím na dovolenou a cítím se tam jako doma.

Já v době, kdo ještě bylo Československo, přijel do Vídně a byl tam kolega z Maďarska. Jen jsme se představili, tak se do mě pustil, že ŽÁDNÁ Bratislava, ale jen Požoň (píšu to foneticky). Prostě legrace.

Tak oni to často dělají i někteří Slováci. Tak třeba Klausová, původem ze Slovenska, ale teď ČESKÁ velvyslankyně.

A už je do koho se obouvat.

Nám je jedno koho si k nám vyšle Česko ako veľvyslanca. Nemáme ani ten najmenší dôvod to riešiť tak ako aj na zastupiteľstvách iných krajín.