Až to došlo na ptáky.

Barva modrá, je dobrá.

A co vlastenectví ?

V roce 1938,při zabírání Sudet se několik vojáků zastřelilo jen proto,že nemohli se zbraní v ruce bránit svou vlast.Za pár let nato se mládenci i za cenu podvodu a korupce vyhýbají voj.službě.Židé,žijící po staletí v diaspoře, dobře vědí,co to je ,nemít svou vlast.Do armády tam chodí i ženy a to bez keců !Nevím,co je to za hrdinství těch,co se chlubí modrou knížkou.Řeči o komunistické armádě neobstojí,současná armáda,demokratická se skládá z prověřených lidí a přesto má problémů víc,než dost.Všechno je jen o osobním postoji ke své vlasti! Pokud se náš občan dostane někde ve světě do ptíží,tvrdě kritizuje stát,když mu neposkytne servis tak,jak si přál,ale on sám není ochoten pro stát obětovat několik měsíců ze svého života!

u těch vrcholovejch sportovců se divím

Armáda měla tenkrát vlastní, velice slušně vybavená sportovní střediska (tyhlety Dukly) , takže když nějakej vrcholovej sportovec narukovoval, tak se pro něj moc nezměnilo, maximálně že si musel pro medajli v uniformě-..

neřkuli, že pokud byl někdo už někdo v těch 18 vrcholovej, tak si ho armáda už dávno ohlídala, a ne že moh najednou u odvodu simulovat celkovou tělesnou slabost..

Korupce zejména ta odvodová

není nic nového pod sluncem. Je stará jak vojenství samo. Odvodoví komisaři velice často velmi zbohatli, zvláště po vyhlášení nějaké mobilizace nebo vyhlášení války. Za socialismu měla každá komise směrná čísla tj. počet povolených "knížek". Ty byly určeny pro známé, příbuzné, synky potentátů, ale i pro "solventní". Proto museli narukovat 80 ti %tní invalidé, aby se dostalo hlavně na ty " potřebné". Profesionalizace armády, jakkoli měla zcela jiné důvody tohle tradiční svinstvo naštěstí odbourala. Pokud se ovšem obnoví všeobecná branná povinost, což může klidně nastat bude tady co by dup znovu. Musíme mít na paměti, že tenhle svět není žádná rajská zahrada. A těžko kdy bude!!

Jak na modrou.

Třeba Ti modroknížkaři měli v řitích stočené pětadvaceti koruny jako úplatky. Tyto bankovky bývaly také modré.

Re: Jak na modrou.

Jenže já znám tolik modroknížáků, kteří nemají ani páru o existenci nějakých pětadvacetikorun... A já je taky nikdy neviděl...

Když já jsem byl na vojně,

tak nepomohla ani žloutenka ani ohluchnutí, dokonce to došlo tak daleko, že při raní rozcvičce se jeden mladý voják nezvedl ze země. Dávali jsme mu umělé dýchání atd. Zachránili ho. Když nám potom rodiče děkovali za jeho záchranu, jsme se dověděli, že i když měl slabé srdce, tak ho odvedli. Dostal infarkt. Měl štěstí, přežil...Dokonce se povídalo o tom, že na štábu mají písaře bez nohy... Tak asi tak to vypadalo za mě...