Psal se devátý den sedmého měsíce roku dvoutisícího dvacátého a byl čtvrtek. A já si takhle po ránu uvědomil, že jsem už dlouho nevystoupal na nějaký kopec. Jenže, kde tak na honem nějaký kopec vzít? Bydlím sice v Mariánských Horách, ale nějakou pořádnou horu by tady člověk pohledal. A tak jsem vyrazil na samotný okraj ocelového srdce republiky a našel jsem sopku...
Předhůří ostravské sopky mi připomíná australské vnitrozemí. Sice jsem tam nikdy nebyl, ale takhle nějak si ho představuji. Chybí jen klokani, králíků je tady dost.... (Foto: Michal Šíma)
A tady je konečně ostravská stolová hora v plné kráse. Zbývá pár desítek metrů a budu na jejím úpatí... (Foto: Michal Šíma)
První (a taky poslední) výškový tábor jsem rozbalil pod touto zákazovou cedulí. Nebylo to kvůli únavě, ale rozvázala se mi levá horolezecká bota. Takže zavázat tkaničku a hurá nahoru na horu... (Foto: Michal Šíma)
Víte, že se dají zachytit jedovaté plyny fotoaparátem? Dají, tady jsou... Ale výhled je nádherný! (Foto: Michal Šíma)
Mordor... Chybí už jen ti skřeti. Konečně poznávám, jaké to je mít horkou půdu pod nohama . Stojím na vrcholku obří chemické laboratoře, kterou neřídí žádný šílený profesor. Řídí se sama... (Foto: Michal Šíma)
Konečně kousek zeleně. Přírodě, jak vidno, nevadí ani jedovaté plyny a bere si to, na co má právo. A jelikož má právo na vše.... (Foto: Michal Šíma)
Láva zatím není vidět, ale co kdyby se dostala na povrch a zalila okolí? Být vězněm, ve věznici která pod ostravskou sopkou stojí, tak bych se opravdu bál. Ono se pod zámkem špatně utíká před rozběsněnými živly... (Foto: Michal Šíma)
Nemyslete si, že si Ostraváci postavili jen jednu sopku. Na obzoru vidíte tu známější, Emu... To je ten kopeček vpravo nahoře... (Foto: Michal Šíma)
A jsem zase dole. Takhle nějak si představuji Mars po rekultivaci. Té zelené je zatím málo, ale změní se to. (Foto: Michal Šíma)
Tak schválně... Věděli jste o tom, že něco takového existuje kousek od centra Ostravy? (Foto: Michal Šíma)
Byl to opravdu hezký výlet a přitom jsem se ani moc nevzdálil od svého bydliště. Kdoví, kolik podobných míst ještě v okolí je. Chci poděkovat Michalovi Šímovi za doprovod a hlavně za nádherné fotky, ze kterých jsem mohl udělat tento fotoblog. A všem, kteří to dočetli až sem, přeji hezký den a zkuste si taky v okolí najít nějaké zajímavé místo, kde jste ještě nebyli. Stojí to za to...