Nejen na Měsíci jsou lidské stopy... (fotoblog)

I když tam jsou mnohem a mnohem vzácnější. Já se však zaměřím na stopy, které zanechal člověk v místech, které upravil ke svému obrazu, ale pak je nadobro opustil. Ale ještě předtím po sobě stihl zanechat trochu toho nepořádku..

Už pěkných pár století příslušníci druhu Homo Sapiens Sapiens stavějí různé manufaktury, dílny,¨montovny, továrny či velkotovárny a v nich vyrábí nejrůznější tovar, který potřebují a někdy vlastně ani nepotřebují. Ale vyrábějí, prodávají a vydělávají. I když... Někdy i nevydělávají, ale tohle probírat nechci.

Ono se totiž občas stane i to, že se ta fabrika stane pro majitele nezajímavou a prostě ji zruší. Proletáři vyklidí své šatní skříňky, úředníci své psací stoly a vedoucí pracovníci své těžce získané pozice. Z výrobních prostor se odveze vše hodně cenné, to méně cenné se rozkrade a zůstanou jen věci, které nikomu k ničemu nejsou.

Už jsem sice zveřejnil několik fotoblogů ze své oblíbené fabriky, ale ještě jsem neukázal ty drobnosti, kterých si mnohý návštěvník ani nevšimne. Ty drobnosti, které jsou právě těmi stopami, které člověk po sobě zanechal. 

Tak tohle asi nemůžeme brát jako nějakou drobnost, které si nikdo nevšimne. Zvláště, když je to vidět už z velké dálky. Ale nějak začít musím. Tady vidíme dosud nepoškozené skruže na nejmohutnějším cihlovém komínu v České republice. I když, kdo si při pohledu na obří komín všimne nějakých ocelových pásků?

Ale tady začínají ty skruže ten komín pomalu opouštět. Čas pracuje a lidské výtvory jsou mu úplně ukradené...

Po tomto ochoze se kdysi procházeli lidé. Vlastně neprocházeli, pracovali tam. I když netuším, co tam dělali... Ale jak tak koukám, dnes by to asi neodpovídalo BOZP. 

A přísahám, že tohle je poslední fotka komína. Jen chci ukázat žebřík, po kterém se leze do výšky jednoho sta metrů. Kdo z vás by to dnes zkusil?

Ale teď už opravdu k těm maličkostem, které vám chci ukázat.

Vidíme malinký kousek rezavé trubky, jejíž zbytek už někdo zpeněžil v nějaké sběrně. Ale přesto byl tak hodný a kousek kovu zanechal pro příští generaci. A zanechal i cedulku, která nám vysvětlí, jaký plyn tou trubkou kdysi proudil. Jak ohleduplné...

A tady nám zanechali celou armaturu i s ventilem. Ale vzali si cedulku a tak netuším, co tudy proudilo. Ale vím, že to nebyla ropa...Ropovod jsem už viděl a byl trochu mohutnější.

Ten komín je tam jen náhodou. Důležitější je ta lampa, která kdysi dávala dostatek světla k tomu, abychom viděli svět okolo sebe i v noci. Jen netuším, co to na tom krytu vyrostlo za novotvar...

Lidé sice odešli, ale literatura po nich zůstala i pro budoucí generace. Stačí jen otevřít a začíst se...

A nejen literatura, ale i povzbuzující cedule, které hned dodaly dělníkům chuť do práce. Člověk jen koukl na zeď a už se lámaly rekordy. A co teprve ta kvalita... Je zajímavé, že jsem si toho kdysi vůbec nevšímal. Musel jsem být slepý a proto jsem to nikam moc vysoko nedotáhl. I když ona vlastně ta sedmá pětiletka končila v době, když já sotva dostudoval základní školu a to jsem měl úplně jiné starosti.

Kdysi bylo buď ZAVŘENO a nebo OTEVŘENO. Dnes (podle těch přepínačů) je něco mezi tím. Ale co se týká chybějících žárovek, tak je UKRADENO...

A zase literatura. Tentokrát technická a tak se případný nálezce dozví něco o plynu... Mimochodem, poznáte co je na obrázku na obálce této knihy? Ano, je to novodobé centrum života v Ostravě. Jenže tehdy vypadalo trochu jinak.

Já slavil osmé narozeniny, ale mému budoucímu chlebodárci bylo už sto padesát let. V pravém dolním rohu kousek chybí. Takže to zkusím doplnit. V prvním řádku je název firmy (Vítkovice), ve druhém je jméno majitele (Klement Gottwald) a ve třetím je napsáno co nese (Řád Práce). Jen nevím, jestli je nositelem firma a nebo majitel.

Ale teď trochu vážněji. Po lidech zde totiž nezůstalo jen to,  co kdysi vyrobili, co kdysi napsali či co zatím neukradli. Zůstalo i něco, co kdysi patřilo konkrétnímu člověku. Někomu, kdo to prostě kdysi používal a jehož totožnost už nikdy nikdo nezjistí. Prostě takový "Neznámý dělník."

Tahle přilba kdysi někoho chránila před úrazem hlavy. Ten člověk sem chodil pracovat, možná zde nechal i kus svého zdraví, ale to se nikdy nedozvíme. Zkusím parafrázovat text pánů V+W.

"Kdepak je ta hlava, která přilbu nosila, byla černá či plavá, komu asi patřila?"

V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž si byl vzat. Prach si a v prach se navrátíš. Genesis 3,19

Zde se v prach obrací vše, co zde kdy člověk udělal. Z prachu postavil továrnu, prach zde zpracovával (tohle nemyslím obrazně, tohle je fakt) a v prachu vše končí. V prachu, který už skoro nikoho nezajímá. Vždyť co je komu do toho, že s tímto místem jsou spojeny i osudy mnoha a mnoha lidí.

Lidí, kteří zde prožili velkou část svého života. Tak snad je alespoň těch pár maličkostí na fotkách mého kamaráda Michala trochu připomene. Michalovi děkuji za fotky a svolení k jejich zveřejnění a všem kdo si je zde prohlédli, přeji hezký den. 

P.S. Chtěl jsem se omluvit všem, které tento blog nezajímá a kterým se v dnešní době zdá zbytečným. Ale neudělám to. Za prvé proto, že mi zbytečný nepřijde a za druhé... Za druhé by byla zbytečná ta omluva, protože až k těmto řádkům by ti lidé stejně ani nedošli.