Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem byl navigován aneb Za prvním rohem zahněte...

4. 05. 2017 7:10:30
Máme to ale techniku. Taková malá krabička a zavede nás kamkoliv. Spojí se s nějakou družicí a hned ví, kde jsme a kam chceme... A když tam nechceme? Stejně nás tam pošle.

Vůbec netuším, proč jsem se kdysi učil pracovat s mapou a buzolou, proč jsem se učil znalostem mravenčích projektantů a k čemu mi je dneska rozpoznání lišejníku na kmeni smrku ztepilého, od zaschlé zelené barvy, vycákané členem KČT při obnově turistických značek. Vždyť stačilo počkat na to GPS....

Já jako magor pobíhal po lese a za pomocí hodinek značky Prim jsem zjišťoval, kde je sever a kde je naopak jih. A že mi to šlo! Na pionýrském táboře jsem díky svým orientačním schopnostem málem sbalil holku! Ale asi se mi hodinky předbíhaly...

A co teprve v noci. To jsem čuměl na oblohu a vedl pomyslnou spojnici mezi zadní (nebo snad přední) nápravou Velkého vozu a díky tomu jsem našel Polárku. A po tomto úkonu bylo docela jednoduché najít sever... Ale k čemu to bylo, když jsem netušil, jestli mám jít na jiho - jihozápad či severo - severovýchod.

Ale i v post pionýrském věku jsem v navigaci exceloval. V úplně cizím městě jsem trefil na nádraží a v úplně cizím lese jsem našel jedlou houbu. Ale jednou jsem tak trochu ulítl... Byli jsme s rodinkou u babičky v jedné vesnici u Benešova. Já každé ráno koukal na les před domem a říkal jsem si: „Tam někde je Praha, matka měst, sídlo vlády, sídlo parlamentu, sídlo prezidenta, Národní divadlo, Karlův most a Vladimír Železný, který nás každou sobotu učí chování v kapitalismu.

Jenže jednoho rána jsem zjistil strašlivou věc. Ne, nebylo to prozření z Novy a Vovky, ale... Ale vydal jsem se na výlet a zjistil jsem, že sluníčko vychází na špatné straně. Ráno bylo tam, kde mělo být večer! Takže celou tu dobu jsem neměl Prahu před obličejem, ale za pr... No nic, chybička se vloudí.

Ale zpátky k té technice. Navigace ovládly svět a díky nim se dostaneme úplně všude. Ta malá krabička se spojí s nějakou družicí a ta už nás navede. Ta levnější krabička se spojí s nějakým levným satelitem, ta dražší naváže kontakt s Hubbleovým teleskopem, krabička pro bohatší lidi se spojí se sondou Cassini u Saturnu a ta exkluzivní, co ji má náš ředitel, je ve spojení s Voyagerem. A myslím si, že navigace našich ústavních činitelů komunikuje s Enterprise.

A tak najednou všichni víme kam jdeme a hlavně, víme jak se tam dostat. Stačí, ve správnou chvíli zahnout.

A tak i já jsem se k takové krabičce dostal. Kamarád ji dostal k autu, které si pořídil v jednom nejmenovaném třipísmenovém bazaru. A ta navigace začala stávkovat. Vůbec neukazovala správnou cestu a vlastně neukazovala žádnou cestu... A tak jsem ji dostal k opravě.

Ne, já nejsem opravář podobné vesmírné techniky, ale oplývám kamarádem, který do té krabičky nahrál novou inteligenci. Nakopíroval do ní mapy a stáhl z nějakého serveru příjemný dívčí hlas. Ono je vždy lepší, když vás do prdele navede hezká žena, než škaredý chlap, to dá rozum.

A na mně bylo, abych to odzkoušel. Zapnul jsem ten technický zázrak, nastavil jsem mód pro pěšího turistu, nastavil jsem start a cíl (náměstí a své bydliště, což bylo asi tři sta metrů) a začal jsem vyhledávat tu správnou družici. Vlastně navigace vyhledávala, já bych družici nenašel ani náhodou. Nešlo to... Asi byly všechny družice v opozici či co. Tak jsem to asi po čtvrthodině vzdal.

Navigaci jsem strčil do kapsy a vydal jsem se do večerky pro nějaký ten proviant. Jíst se občas musí, nejen technikou živ je člověk. Vystál jsem krátkou frontu, nechal si nakrájet kousek kostelecké uzeniny, koupil jsem pár rohlíků a začal jsem odpočítávat peníze. Potřeboval jsem se zbavit drobných a paní prodavačce to mělo taky pomoct. Prý všichni platí tisícovkami...

Konečně jsem odpočítal ten správný obnos, když najednou promluvila moje kapsa. Nádherným altem sdělila celé prodejně:

Udělejte tři kroky a zahněte doleva“

Trochu jsem znejistěl, ale vypadalo to, že si toho nikdo nevšiml. Jenže ten krásný hlas v mé kapse svou prosbu zopakoval. Udělejte tři kroky a zahněte doleva“. Tady končila všechna legrace. Zraky nakupujících i prodavačky se stočily ke mně a vypadalo to, že netuší o co jde. A ten líbezný hlas se ozval potřetí. Udělejte tři kroky a zahněte doleva“.

Paní, co stála za mnou ve frontě, se ozvala: Tak udělejte ty tři kroky, mladý muži!“ No co můžu ztratit, že? Tak jsem udělal tři kroky a ten sexy hlas se ozval znova:

Ujděte sto kroků a zahněte doleva.“

Zjištění, že frekvence mého zahýbání se zvyšuje mne docela uklidnilo, ale všimla si toho i ta paní za mnou. „Vidíte, teď máte na zahnutí více času!“

Ale neměl jsem. Neměl jsem čas na nic, protože má kapsa mne znovu vybídla k těm stům krokům a zahnutí. A tak jsem, sledován celým osazenstvem večerky, vyrazil k domovu. A po sto krocích jsem zahnul... No, kdo by neposlechl tak líbezný hlas...

Tehdy mne poprvé v životě domů přivedla technika. A ten hlas přišel z vesmíru! A podle toho hlasu, musí být vesmír nádherný. Přeji všem krásný čtvrtek.

P.S. Pokud jsem se v tomhle blábolu projevil jako navigační ignorant, tak se omlouvám. Omlouvám se hlavně sám sobě, protože na své orientační schopnosti a umění číst v mapách si tak trochu zakládám. Na turistické mapě dokonce poznám kostel od kapličky... Usmějte se prosím, prý je to zdravé.

Autor: Pavel Nitka | čtvrtek 4.5.2017 7:10 | karma článku: 15.66 | přečteno: 309x

Další články blogera

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 403 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 26.79 | Přečteno: 943 | Diskuse

Pavel Nitka

Mám dotaz. Viděl už někdy někdo živého vítače?

Tím nemyslím někoho, kdo nese na nějaké demonstraci nějaký ten "vítačský" transparent. Myslím tím někoho, kdo opravdu touží po tom, aby se přes hranice přehnaly nekontrolovatelné davy žadatelů o azyl.

14.8.2017 v 15:54 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 2815 | Diskuse

Pavel Nitka

Ohodnoť si film a nezapomeň, nadávat můžeš, jak je jen libo...

Vždyť máme tu svobodu slova a tak se na nějaké to přirovnání s jakýmkoliv produktem trávení nekouká. A urážky jsou přece v demokracii normální. Proto jsme se přece zbavili té totality, nebo ne?

10.8.2017 v 15:26 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 620 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 264 | Diskuse

Libuse Palkova

Pivo s koulemi je bez koulí?

Proč feministkám tak vadila reklama na jisté pivo? Podle mě byla celkem neškodná, a tak jsem dokonce svého času podezírala majitele, že se s feministkami domluvil, aby mu tím humbukem udělaly reklamu.

24.8.2017 v 9:13 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 203 | Diskuse

Richard Mandelík

Velká válka IV., aneb v roce 1917 stále stejně a už je tu bolševik

Rok utekl jako Rakušané-Uhři před Brusilovem a my se zase vrátíme ve vzpomínce o století zpět. Myslíte, že blbosti už bylo dost? Spojenci zvaní Dohoda nás přesvědčí o opaku. A Němci a Rakušané-Uhři nezůstanou pozadu.

24.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 84 | Diskuse

Helena Vlachová

Kdyby bylo na mně, zakázala bych konzumaci alkoholu

Velmi se mi nelíbí, že jsme jako země velmi liberální, pokud se týče konzumace alkoholu. Nikdo si nechce uvědomit, že se jedná o rozšířenou drogu, vůči níž jsme tolerantní

24.8.2017 v 6:48 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 348 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 632 Celková karma 23.36 Průměrná čtenost 1609

 NLocations of visitors to this page free counter
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.