Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hurá k soudu aneb Barbara to zvládne...

24. 04. 2017 21:15:28
Psalo se minulé století (vlastně jeho konec), bolševik už vládl poněkud roztřesenou rukou a na naší střední škole začaly zajímavé exkurze. Šli jsme k soudu...

Ale oni nám tu návštěvu soudu slíbili už na základce. Myslím tím všechny ty naše učitele, výchovné poradce, ředitele a dokonce i pan školník se o tom zmínil.

No on pan školník sice mluvil o úplně jiné exkurzi, ale i o téhle nám dodal nějakou tu informaci... Chlapci, tyhle exkurze jsou opravdu dobrá věc. Podíváte se do továrny, uvidíte zajímavé věci, třeba jak se vyrábí z ovčí vlny nitka (v tuto chvíli se všichni smáli a já už tuším proč), jak se s železné rudy vyrábí školní lavice, kterou musím pořád opravovat, proč se z keramiky nevyrábějí jen talíře, ale třeba i něco důležitějšího (záchodové mísy) a taky se dozvíte to, proč školní autobus nadorazil včas... Ale to musíte vědět, kde a kdy poslouchat své pedagogy... Jinak se nedozvíte nic.

Ale chlapci... Přijde den, kdy dorazíte na exkurzi která bude úplně jiná. Nebudete v továrně, kde můžete vzít pod tričko čersvě vyrobený tenisák, nevezmete do kapsy deset metrů ocelového řetízku a neochutnáte čerstvě vyrobenou čokoládu. Půjdete k soudu...

Soudy máme veřejné, takže byste se na takové líčení jen tak nepodívali. Třeba budou soudit nějakého hašišáka a vy se konečně uklidníte. A pak přestanete šlapat po školních záhoncích...

Tahle představa nás dostala. Ne ta, jak šlapeme po kedlubnách sedmé Á, ale ta návštěva soudu. Všichni jsme viděli ten soud, který rozplétá (už zase) nitky protistátního spiknutí, usvědčuje defraudanta či posílá vraha na šibenici. A my budeme u toho! Vždyť to známe jen z televize a to ještě polské. Jenže...

Jenže nás k tomu soudu vůbec nepustili. Asi soudili něco lechtivého a tak tam neměly děti co dělat. Dokonce ani tak zvědavé děti, ke kterým jsem se počítal. A tak jsem první soud viděl až na vojně.

Seděli jsme všichni v kinosále kežmarských kasáren a čekali na soud. Obžalovaný byl opravdový zločinec, který na týden vypadl z kasáren. Celý týden jsme díky tomu mohli být nebojeschopní a kdyby na to přišel nepřítel... (Pro ty mladší: Tehdejší nepřítel je dnes přítel, ale to vás asi už učili).

V posádkovém kině bylo nabito. A rovnou řeknu to, že po rozsudku tam bylo i nablito. Být ten kluk mimo posádku o den déle, tak by dopadl jako Kajínek. Ten zelený prokurátor vypadal jako inkvizitor a ten zelený soudce se choval jako Pontius Pilatus. Pořád koukal mezi furťáky v prvních řadách, jako by čekal nějakou radu a pak vynesl rozsudek. Sto let služby nepodmíněně v důstojnické kuchyni! A desetkrát denně rozcvička. Po dosažení padesátého roku věku se počet rozcviček snižuje na devět. Po dalších deseti letech se počet rozcviček určí podle toho, jestli bude ještě odsouzený naživu...

Já vím, že jsem to trochu přehnal a ten kluk dostal jen své dva roky nepodmíněně, ale to v té době bylo podobné, tomu mému rozsudku.

A já se tehdy rozhodl, že už žádný soud vidět nechci. Snad jen s tou výjimkou, že se budu soudit s nějakou obří společností o... O obrovský balík, který té společosti ani nebude chybět. Ale při mé smůle vysoudím tak akorát balík slámy... Mimochodem, jsou takové společnosti, které mají v portfoliu i slámu...

Rok se sešel s rokem, desetiletí se stoletím, tisíciletí s tisíciletím a já se stále nechystal k nějakému tomu soudu kouknout. Mimochodem, já nejsem nesmrtelný... Jen jsem se narodil v roce, kdy jsem byl předurčen žít v různých miléniích. Ale takových je nás docela dost.

A najednou... Najednou můžeme být u soudu pořád. Stačí si zapnout televizi. A vzít do ruky ovladač... Soudce Alexandr, soudkyně Barbara, soudkyně Klára.... A potom soudní síň bez jména soudce. Konečně se mi splnil dětský sen a můžu být denně u soudu. Jsem moc rád, že se v televizi přestalo vařit a začalo se soudit,

Vždyť Češi už díky Babicovi, Hruškovi, klukům v akci, kuchařské pohotovosti, Italovi v kuchyni, Bohdalové ve studiu, Pohlraichovi v krachující hospodě či Halině v žitě, umí uvařit už úplně vše. Ale soudit se ještě neumí...

Krátce po listopadu 1989, se neobešla žádná televizní estráda bez psychiatra a sexuologa. Potom jsme chvíli koukali na psychopaty, uzavřené v jedné vile a fandili jsme těm největším idiotům (aby bylo na co koukat i příští týden) a pak jsme začali vařit. Nebyl to špatný nápad, protože lidé rádi jedí. A jíst totéž, co jí třeba taková slavice. Česká slavice... To musí být dobré...

Ale časem jsme se naučili vařit stejně, jako známé osobnosti, naučili jsme se chodit k cvokaři, naučili jsme se cvičit jako mistyně světa v aerobiku a plavat jako Venclovský... Pardon, z Calais do Doveru dnes plavou jiní sportovci. Ale co když už umíme i koroptvičku s lanýži a pstruha s perníkovou zálivkou? Bude asi nuda... A tak se začneme soudit!

A televize nám zase pomůže. Soudkyně Barbara, soudce Alexandr, ta hezká holka, co obhajuje Kajínka. Nebo ta blondýna, která se upsala Nově a rozvádí manželství (to bude ta Kajínkova advokátka), soudci na dalších televizních stanicích...

Takže tady je malé hlášení pro NEmajitele televize:

Vážení televizní odpírači. Jsem žijící svědek (televizi jsem viděl naposledy dneska) a počítám s tím, že se ke mě přidá hodně dalších lidí. Vlastně dalších svědků...Jelikož nemáte doma možnost sledovat televizní program, považuji za normální to, že vás budu informovat o tom, o co jste přišli.

Takže...

Nepřišli jste o nic, ale neviděli jste pana P, který se soudí s paní U.

Paní U totiž neplní domluvenou dohodu o užívání platební karty pana A.

Pan X u soudu byl a vypadal docela sympaticky. Pan P je už od pohledu debil...

Pan A umí vařit a není mu to k ničemu.

Pan P miluje paní M a je na tom hůře, než pan A...

A pan O? Je v tom nevinně, stejně jako vy... Nerozumí tomu...

Ale možná to dopadlo dobře a paní soudkyně to rozsoudila správně...

Třeba jako ta holka, co přijela - nepřijela... A nebo snad ne? Zkuste to rozsoudit sami. Stačí okolo sedmnácté hodiny zapnout televizi. Počítám, že se objevíte tak v pěti soudních síních... Ale třeba zjistíte, co udělal ten pan X. Byl prý sympatický. Přeji hezký den.

Autor: Pavel Nitka | pondělí 24.4.2017 21:15 | karma článku: 23.60 | přečteno: 1971x

Další články blogera

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 403 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 26.79 | Přečteno: 943 | Diskuse

Pavel Nitka

Mám dotaz. Viděl už někdy někdo živého vítače?

Tím nemyslím někoho, kdo nese na nějaké demonstraci nějaký ten "vítačský" transparent. Myslím tím někoho, kdo opravdu touží po tom, aby se přes hranice přehnaly nekontrolovatelné davy žadatelů o azyl.

14.8.2017 v 15:54 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 2815 | Diskuse

Pavel Nitka

Ohodnoť si film a nezapomeň, nadávat můžeš, jak je jen libo...

Vždyť máme tu svobodu slova a tak se na nějaké to přirovnání s jakýmkoliv produktem trávení nekouká. A urážky jsou přece v demokracii normální. Proto jsme se přece zbavili té totality, nebo ne?

10.8.2017 v 15:26 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 620 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Josef Prouza

Humor a satira jsou jako kanárek v dole

Lidé ještě vůbec netuší, jaké smrtelné nebezpečí jim hrozí, ale kanárek v kleci už je vzhůru nohama. Kdo to varování přehlédne, krutě zaplatí. Staří horníci to věděli, proto tam kanárky měli, a včas z dolu vypadli. Ale politici?

24.8.2017 v 10:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milena Zelenková

Bitva o žlutou a zelenou dopravu

Tak bych myslela, že nejdůležitější na dopravě je spokojenost a spolehlivost pro cestující, ale poslední bitvy v médiích mezi dvěma barvami dopravců mě začaly vyvádět z omylu. Jančura ano, Jančura ne. Nic mezi tím.

24.8.2017 v 9:15 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 179 | Diskuse

Vladimír Havránek

Pane Šilhavý, nevypadli jste po dobrých výkonech!

Po včerejším zápase, v němž Slavia bojovala o postup do základních skupin Ligy mistrů nevěřícně čtu dnes ráno rozhovor s trenérem Jaroslavem Šilhavým. Dosud jsem jej měl za rozumně uvažujícího, ale asi sledoval jiný zápas.

24.8.2017 v 9:15 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 376 | Diskuse

Karel Trčálek

Pokud má Evropa přežít, musíme Vatikán srovnat se zemí

To byl ale blbý nápad zvolit papežem zmiji, kterou si hřejeme na prsou. Jak to mohl jenom bůh dopustit, jak nás mohl zanechat Satanovi napospas?! Délka blogu cca 13 hod 54 min 05 s

24.8.2017 v 8:30 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 420 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Životní lekce od chlupaté dámy

Sedím na zahradě a se zájmem sleduji sousedovic kočku. Ladně se převaluje na trávě a hledá pro sebe tu nejpříjemnější pozici. Chvilku jen tak leží, načež zakmitá ušima a zbystří. Její tělíčko se v mžiku aktivizuje a...

24.8.2017 v 8:14 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 336 | Diskuse
Počet článků 632 Celková karma 23.36 Průměrná čtenost 1609

 NLocations of visitors to this page free counter
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.