Hřbitov Ocelového města III. (fotoblog)

Něco o tom, že i továrny umírají. Ukončí svůj život, plný ohně a těžké práce dělníků, zklidní se a... A změní se ve svůj vlastní hřbitov... Ale i ty hřbitovy se někdy bourají.

Tahle továrna dávala obživu mnoha lidem a nebyli to jen dělníci z bezprostředního okolí Ostravy. V posledních letech fungování vítkovické aglomerace, se mezi zaměstnanci našlo dost lidí ze Slovenska. Dost lidí, kteří byli ochotni za prací v této továrně denně dojíždět i několik hodin.

 Vstávali na ranní směnu třeba i ve dvě hodiny po půlnoci a domů se vraceli okolo šesté večer. A někteří ještě večer stihli zajít do lesa na houby a druhý den ráno přinést kolegům košík krásných praváků... Takže k mým vzpomínkám na aglomeraci, houby tak nějak patří...

A tak jsem na místo vzal Houbína. Podle jeho výrazu se mu v tomto skleníku líbilo. Podloží bylo vlhké, světla bylo dost...

 

A aby se tam Houbínovi nelíbilo. Takové bludiště se bude líbit i lidem, natož plyšákům...
A už jsme u té destrukce. Řízené destrukce... Tady stálo mé první pracoviště. Už bohužel není...
Tak jsme v jednom z nejvyšších pater továrny a Houbín je unavený. Proto si na chvíli sedl... Ale nechápu to, přece jsem ho tam donesl v batohu a tak je ta jeho únava jen hraná
A už jsme zase v tom skleníku. V tom, který nikdy žádný projektant neprojektoval. A přesto vznikl...
Někde se šlo nahoru, někde se šlo dolů... Pořád se tam někam chodilo...
Tyhle kuličky jsou rudné pelety. Byly určeny k tomu, aby z nich jednou bylo železo. A z toho železa ocel a z té třeba váš blatník... Už nebude...
Tohle je převodovka. Něco dost dlouho převáděla. Vím co, ale o tom ten blog není. Ale co nevím je to, že je kovová a zatím ji nikdo neukradl...
Tak tenhle pohled je stále ještě aktuální. Ale dlouho nebude. Vítkovice sehnaly dost miliónů na to, aby tuhle nádheru zbouraly a nahradily ji nějakou plechovou halou... Samozřejmě klimatizovanou...
Je to prostě nádherné... I když to není Karlštejn.
Tak tady máme muzeum a centrum kulturního života Ostravy. Foceno je to z továrny, která k těm pecím neodmyslitelně patřila. Ale už skoro nikoho nezajímá..
Zřejmě poslední Houbínův snímek, před zbytkem studeného úseku vítkovické aglomerace. Bagry a buldozery už tankují pohonné hmoty... A pak to půjde rychle...

 

Já vím, že spousta lidí v Ostravě se už těší na to, až tahle "ohyzdnost" navždy zmizí z tváře města. Ale já mezi ně nepatřím. A den, kdy zmizí nejmohutnější cihlový komín v republice, bude pro mne hodně smutný. Ale než opravdu zmizí, tak musím navštívit jeho útroby. Vždyť kolik lidí stálo na dně takového monstra....

Tímto děkuji Michalu Šímovi za krásné fotky a těším se na další. A vám všem přeji krásný zbytek pondělí a nádherné jaro 2017. 

Autor: Pavel Nitka | pondělí 20.3.2017 17:04 | karma článku: 15,32 | přečteno: 368x
  • Další články autora

Pavel Nitka

Jak jsem potkal samomluvce

18.11.2023 v 17:39 | Karma: 14,90

Pavel Nitka

Já bych ty roušky zavedl navždy!

11.12.2021 v 16:30 | Karma: 24,78

Pavel Nitka

Víš co je to lopata, umělče?

12.10.2020 v 14:58 | Karma: 31,77

Pavel Nitka

Neberte jim Chelsea

3.4.2019 v 13:48 | Karma: 17,13
  • Počet článků 684
  • Celková karma 14,40
  • Průměrná čtenost 1631x
 N
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.