Je to jen zvíře aneb Tak ho píchni do té němé tváře

13. 03. 2017 17:53:41
Určitě jste zaznamenali zprávu o tom, jak tři děti v jihlavské zoologické zahradě brutálně umlátily vzácného a bezpochyby krásného opeřence. Zcela bezdůvodně přišel o život nevinný plameňák.

Já vím, bylo o tom napsáno už mnoho článků a některé se ani nedochovaly, ale já se na tuto záležitost chci podívat z trochu jiné strany. Nebudu se zaobírat tím, kdo tu hrůzu s fatálním následkem tomu ptáku způsobil, kolik jim bylo let a ani tím, jakou že to měli barvu pleti. Tohle bylo rozebráno už nesčetněkrát na všech možných zpravodajských serverech a ve všech možných diskusích.

Já chci jen tak trochu poukázat na to, že brutální zacházení se zvířaty není v naší společnosti zase tak neobvyklé. A že tenhle, do nebe volající případ týrání zvířete je jen špičkou ledovce. A nebýt toho, že to udělaly děti (podle všeho opravdu romské děti), tak by tato zpráva zřejmě zapadla mezi mnoha dalšími zprávami, kterými nás sdělovací prostředky denně zahlcují.

Když jsem si přečetl o té jihlavské události, tak mi bylo docela šoufl. Prostě se (naštěstí), ještě stále nedokážu vcítit do mysli člověka, který jen tak pro zábavu utýrá nějaké zvíře. A je jedno, jestli to bude křeček, králík, kočka, pes, holub, papoušek, lev, slon či vorvaň. A přitom jsem už dost takových lidí poznal. I když, abych řekl pravdu, tak násilníka který by týral lva, slona či vorvaně jsem ještě nepotkal. Ale to bude asi tím, kde a v jaké společnosti se pohybuji.

Vzpomenul jsem si na jeden starší zážitek z doby mé vojenské služby. Psal se rok 1990 a Československá lidová armáda přišla na to, že už nemusí záklaďáky cvičit v bojových dovednostech a začala je využívat k různým brigádám v civilním sektoru. A kdo zrovna nebrigádničil někde v lese, tak strážil různá vojenská zařízení.

A já dva měsíce strážil nějaký zapomenutý muniční sklad, někde poblíž Jaroměře. Samozřejmě jsem ten muničák nehlídal sám, ale bylo tam se mnou ještě asi třicet dalších záklaďáků. Strážnice byla hluboko v lese a byla tak dobře skrytá, že by ji asi žádný narušitel jen tak nenašel. Ale našlo ji jedno malé, mourovaté kotě.

To kotě tam bylo jako doma a aby taky ne. Ono tam totiž bylo doma a měnila se jen osádka té strážnice. Jenže mezi námi se našlo pár jedinců, kterým se to vůbec nelíbilo. A tak milé kotě každou chvíli okusilo na vlastní kůži, jaké je to dostat kopanec vyleštěnou kanadou.

A zatímco někteří vojáci koťátko krmili a snažili se jej schovávat před těmi násilníky, tak ti násilníci hledali stále nové a nové způsoby, jak si na tom malém chlupatém klubíčku vylít svou zlost...

Jak jsem již napsal, tak se psal rok 1990. V té době byl stále ještě videopřehrávač či videorekordér docela vzácný a tak jsme jako vojáci přivítali, když jeden z nás tento výkřik techniky přinesl. Co na tom, že jsme měli jen dvě videokazety a tak jsme stále dokola čuměli na čtyři filmy. Bylo to barevné, hýbalo se to a bylo to ze západu. To nám stačilo. A tak onen voják, který měl to štěstí a oplýval videopřehrávačem, který dal k dispozici celému praporu, nabyl všeobecné oblíbenosti. A právě tento voják se postavil do čela odboje proti nepříteli. Tím nepřítelem bylo to koťátko...

Jednoho krásného dne vytáhl z lékárničky obvaz, konec přivázal koťátku na ocas a začal si hrát na centrifugu. A okolo něj stála suita jeho obdivovatelů a byli štěstím bez sebe. Vždyť on má video, dopřál nám sledování amerických filmů a tak je to borec. A borec přece dělá jen super věci! A kotě, točící se na konci obinadla je opravdu super. A když to nepřežije? No a co! Je to jen zvíře.

V ten den jsme opravdu porušili jedno přikázání ze základních řádů, podle kterých se tehdejší ČSLA řídila. Byly narušeny vztahy mezi vojáky a být to v době války, tak bychom všichni skončili před popravčí četou. Ale i tak to bylo docela na hraně. Byli jsme ve stráži a to byl jediný bojový úkol v době míru. Takže když dal jeden strážný druhému strážnému po hubě, tak to mohl vojenský prokurátor docela hezky ohodnotit. Naštěstí se to pan prokurátor nikdy nedověděl...

Naštěstí, protože bitka strážných na strážnici kvůli kotěti by se mu asi nelíbila. Zvláště, když byli ti strážní ozbrojeni. Taková dobře mířená rána ze samopalu vz. 58 do lýtka majitele videopřehrávače by tomu kotěti možná udělala radost. Bylo by to efektnější, než ho přivázat za nohu a zahrát si na tu centrifugu s ním. Ale kdo by s ním točil, vždyť vážil asi metrák...

Ale to jsem opravdu moc odbočil. Já nejsem pro to, aby se týratelům zvířat provrtávaly lýtkové svaly náboji ráže 7,68 mm i když by to určitě mělo něco do sebe. On by měl něco do sebe jakýkoliv fyzický trest, který by se alespoň trochu podobal tomu, co dotyčný udělal té němé a nevinné tváři. Jenže to nejde.

A tak nám nezbývá nic jiného, než takové „lidi“ trestat nějakou tou pokutou a všeobecným pohrdáním. Jenže u mnohých z nich je právě tohle něco, co je vůbec nebolí. Na pokutu mají dost peněz a z pohrdání si nic nedělají. Vždyť oni taky pohrdají... Pohrdají úplně vším, kromě sebe. Pohrdání vším mají jako svůj koníček a ten trénují právě na zvířatech. Je to totiž to nejjednodušší.

Omlouvám se, že jsem nenapsal více o jihlavském incidentu, o násilnických dětech, o nepřizpůsobivých rodičích... Ale to už napsali jiní. Přeji vám hezký podvečer a pokud máte nějakého domácího mazlíčka, ať je to křeček, pes anebo vorvaň, pohlaďte ho a dávejte na něj pozor. Nikdy nevíte, jestli není v okolí nějaký majitel videopřehrávače, za kterým stojí jeho fanclub...

Autor: Pavel Nitka | pondělí 13.3.2017 17:53 | karma článku: 35.89 | přečteno: 2727x

Další články blogera

Pavel Nitka

Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...

18.3.2024 v 19:20 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 593 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal samomluvce

A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...

18.11.2023 v 17:39 | Karma článku: 14.64 | Přečteno: 294 | Diskuse

Pavel Nitka

Já bych ty roušky zavedl navždy!

A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...

11.12.2021 v 16:30 | Karma článku: 24.50 | Přečteno: 689 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 658 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 2296 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 301 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 218 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 281 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...