A taky ten neomarxista, vítač a Bůh ví, co ještě. Já se totiž toho kluka opáleného nebál a vůbec jsem k němu necítil nějaký odpor.
Tak na mne nedávno, při prohlížení facebookových příspěvků mých přátel, jejich přátel a přátel těch jejich přátel, vykoukl zajímavý obrázek. I když obrázek… Takových je na webu nepřeberné množství, ale docela mne zaujala věta, kterou byl ten obrázek uveden. Stálo tam totiž: Správná cesta je ukázat jim, že se jich nebojíme a že jimi pohrdáme.
Samozřejmě šlo o ty zpropadené muslimy. Vždyť nejlepší cesta je ukázat jim naše pohrdání. No nedalo mi to a trochu jsem se nad tou větou zamyslel. Opravdu je to pohrdání všemi mohamedány to nejlepší, když nám to autor tohoto souvětí radí?
Já samozřejmě sleduji všechno okolo uprchlické krize a od útoku na WTC sleduji docela podrobně dění v muslimském světě. A můžu svědomitě říci, že mi občas běhá mráz po zádech. Ono je opravdu čeho se bát a poslední události v celé západní Evropě jsou toho důkazem. A nejen v západní Evropě, protože ani Rusko nebylo ušetřeno. Vzpomeňte třeba na akci čečenských teroristů v divadle na Dubrovce v říjnu 2002.
A když si vzpomenu na to, jak fousatí bojovníci Talibánu odstřelovali sochy Buddhů v Bamijánu, tak je mi z toho ještě dnes na zvracení. Tohle bylo opravdu barbarství a jeho iniciátory opravdu pohrdám. A abych řekl pravdu, tak se jich opravdu bojím. Proto by mi první část výše zmíněného souvětí dělala problém. Nemůžu jim ukázat, že se jich nebojím, protože to není pravda. Bojím se. A druhá část souvětí mi sedí, pohrdám jimi…
Jenže tohle autor toho souvětí na mysli určitě neměl. On měl totiž na mysli všechny muslimy. Takže asi jednu a půl miliardy obyvatel planety Země. A tady s ním tak trochu nesouhlasím.
Z internetu se na nás denně valí celá lavina zaručeně pravdivých zpráv o tom, co kde zase nějaký ten Mohamedův nohsled provedl a celé zástupy politiků si na vznikajícím strachu ohřívá svou polívčičku. Jejich jediným programem je to, že nás jednou provždy zbaví mohamedánů a potom už v naší zemičce bude konečně lépe. Všechny problémy se tím nejspíše vyřeší, protože ve svých programech tak nějak nenabízejí řešení jakýchkoliv jiných, běžných starostí občanů. Stačí vyhnat ručníkáře zpět do pouště a bude ráj… Oni si zase budou po nocích přitápět velbloudím trusem a my se spokojeně vrátíme od kebabů k hamburgerům.
Docela mne baví číst v některých diskusích to, že různí profesoři arabistiky tomu vlastně vůbec nerozumí a netuší co se v muslimském světě opravdu děje. A docela mne dostává to, kolik Čechů si už přečetlo Korán. Podle internetových diskusí to vypadá tak, že je to momentálně nejčtenější kniha v České republice. A taky se mi líbí zeměpisné znalosti mnohých protimuslimských bojovníků. Označit filipínské či nigérijské náboženské šílence za Araby je opravdu síla.
Ale teď už konečně k tomu Abdulovi. Není to tak dávno, co jsem s několika přáteli seděl v jedné restauraci v areálu klimkovických lázní. Těch lázní, kde je muslimská klientela docela početná. A u stolu s námi seděl Abdul.
Abdul žije v Libyi a za nekřesťanský peníz (co taky čekat od slimáka, že?) si zaplatil léčebný pobyt v Klimkovicích. Byl zřejmě opravdu pravověrný muslim, protože nedbal na to, že je Alláh daleko a pil jen minerálku a nějaký přeslazený džus. A když jsme mu objednali Vineu, aby ochutnal něco nového, dlouho se zdráhal napít. Musel se ujistit, že to opravdu není alkohol.
Já, arabského a anglického jazyka neznalý jsem si s ním moc nepopovídal, ale naštěstí bylo dost lidí, kteří tlumočili. A tak jsem si mohl alespoň zprostředkovaně poslechnout jeho vyprávění o Tripolisu a Libyi vůbec. A taky prohodil pár arabských vtipů, ale nechtějte po mě, abych některý z nich převyprávěl. Byl to docela veselý chlapík a já vůbec nelituji toho, že jsme si k němu přisedli.
Jenže on to byl, kromě toho že to byl docela příjemný společník, taky jeden z té jedné a půl miliardy lidí, kterým bychom měli dát najevo, že se jich nebojíme a že jimi pohrdáme. A já teď nevím…
To že se ho nebojím, jsem mu najevo dávat nemusel. Nebylo totiž proč, protože se tak nějak nebylo čeho bát. A dát mu najevo, že jím pohrdám? Proč? Vždyť jsem k tomu neměl vůbec žádný důvod. On ty sochy v Bamijánu nezboural. A za celý svůj pobyt v Klimkovicích nezboural žádnou z místních soch. Myslím si, že ho to ani nenapadlo.
Jenže co si počít s tím, že jsem teď tak nějak obhajoval jednoho muslima? Když nad tím tak uvažuji, tak jsem asi ten sluníčkář, vítač a neomarxista. A až ten Moravák s japonskými rysy vyhraje volby, budu souzen za vlastizradu a budu vyhoštěn do pouště. Nevíte náhodou jak ten velbloudí trus hoří? Budu k jeho podpálení potřebovat papír, nebo to chytne hned? Pokud budu potřebovat papír, tak se neohřeju. Podle některých diskutérů se tam totiž papír používá jen k tištění Koránu a tak je v těchto místech na podpal nepoužitelný.
Ale asi se s tím budu muset smířit. Přestože vidím muslimský fundamentalismus jako hrozbu a bláznivou migrační politiku jako největší průšvih jedenadvacátého století, nehodlám ukazovat každému muslimovi či muslimce to, že jimi pohrdám. Jsou to totiž taky lidé a pohrdat skoro pětinou obyvatel planety mi přijde divné. Zvláště, když je všechny osobně neznám. Tak si to pohrdání nechám na lidi, kteří si to u mne zaslouží. Není jich moc, ale i takoví se už našli.
A právě díky tomu, že nehodlám pohrdat všemi muslimy, že se mi nelíbí to házení všech mohamedánů do jednoho pytle a že za tou hysterii, která tady teď okolo Islámu probíhá vidím i zájmy určité skupiny lidí, kteří jen sbírají bodíky, které by jim mohly zajistit místečko u výtahu k moci, budu určitě označen za sluníčkáře.
A i když vidím ten migrační průšvih jako ohrožení celého kontinentu, budu označen za vítače. A to jen proto, že se na celou věc snažím dívat trochu rozumně. I když pod slovem rozumně, si dnes každý představuje něco jiného. Pro někoho je rozumné natírat kliku mešity sádlem, pořádat před mešitou módní přehlídku dvoudílných plavek a děsit turisty na Staroměstském náměstí za použití nevinného velblouda. Ale mně to přijde směšné a trapné. A proto budu asi i neomarxista. Zasloužím si deportaci na Saharu. Přeji všem hezký den a nemračte se tolik. Není to hezké.
