Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje jízda tramvají aneb Jak jsem potkal nenávist

5. 02. 2017 16:45:06
Něco o tom, že i jízda prostředkem hromadné dopravy může být občas opravdu neobyčejná. Nudné chvíle strávené v tramvaji se mohou náhle změnit v regulérní divadelní představení, které režíruje ten nejlepší režisér. Život...

Ten den jsem opravdu vůbec nikam nepospíchal a nebyl jsem ani tak moc daleko od místa, kam jsem se chystal. Nějaké čtyři zastávky tramvají, takže asi dvacet minut obyčejnou chůzí. Mnohokrát jsem šel i delší trasy a nejen proto, abych ušetřil za jízdné. Prostě když nespěchám, tak se rád projdu. Vždycky si tak nějak utřídím myšlenky a ten den bylo co třídit...

Jenže ten den, kromě toho že jsem měl tisíce myšlenek (o jednom tématu) k vytřídění, bylo taky docela hnusně. Omlouvám se za ten výraz, ale bylo hnusně... Na chodnících sněhová břečka, všude okolo smog a síla větru se blížila tlakové vlně malého jaderného výbuchu. Tohle nebyla vhodná chvíle k třídění dat na mém interním HDD...

A tak jsem se rozhodl, že přece jen pojedu tramvají. Na zastávku ve Vítkovicích jsem dorazil zároveň s právě přijíždějící elektrickou soupravou číslo dvanáct. Takže jsem neviděl co se tam dělo, ale muselo to být zajímavé.

Do tramvaje totiž zároveň se mnou a několika dalšími odvážlivci nastupovala zajímavá paní neurčitého věku. Tím neurčitým věkem myslím to, že bych její narození datoval na kterýkoliv den mezi konci třicetileté a druhé světové války. Paní měla u sebe asi deset igelitových tašek a už z dálky bylo poznat, že šepot není zrovna její oblíbený druh konverzace. Prostě byla neskutečně hlučná... Ale to bych ji nezazlíval, to já jsem bohužel taky a dost lidí tím vytáčím.

Ale zarazilo mě, že když při nastupování upozorňovala všechny na to, že to sedadlo u dveří je jen její, ji odpověděl nějaký od pohledu seriózní pán slovy:„Polib mi!“ A hned si tam sedl...

A pak to vypuklo... Paní rozložila své igelitky na místo pro kočárek a spustila. Vlastně nespustila, jen pokračovala v monologu, který asi začal dlouho před tím, než jsem si ji všiml. Počítám, že někdy koncem minulého století. Seriózní pán, ten který ji při nastupování žádal o polibek, ji už nezajímal a zaměřila se na mladou maminku s dítětem na klíně.

„Jak je možné, že já, která jedu až na Hranečník musím stát? A to mám platný jízdní doklad! A nějaká svobodná matka si sedí. Určitě na toho parchanta bere obrovské sociální dávky a co z něj vyroste? Grázl! Jednou ho budou hledat všichni policejní plukovníci v republice! Vždyť co vyroste z děcka, které bere už od narození dávky?“

Blížili jsme se k první zastávce a konečně se v tramvaji ozval nesmělý hlas jednoho z pasažérů: „A jak víte, že je to svobodná matka?“

„A vidíte tu někde jejího manžela? Je sama a tak je svobodná! A taková jen bere peníze a místa v tramvaji nám důchodcům.“

Bylo vidět, že se nad touto logikou v tramvaji několik lidí usmálo a nějaký odvážný rek ji upozornil na to, že je vůz poloprázdný a tak si může sednout někam jinam. To však neměl dělat. Milá stařenka překalibrovala svá mířidla a spustila vodopád urážek směrem k onomu hrdinovi. A opravdu jej nešetřila.

Jenže její terč byl poněkud netečný a nevšímal si ji. A tak začala častovat urážkami ostatní spolucestující. A nevynechala nikoho. I když já z toho vyvázl docela dobře. Bylo mi vytknuto, že nemám na to, abych si koupil do bot pořádné tkaničky a proto je mám moc dlouhé... No alespoň něco mám dlouhé...

Cesta tou tramvají trvala asi pět až osm minut, ale tolik nenávisti zahuštěné do tak krátké chvilky jsem ještě nezažil. A to v tomhle nejsem žádný nováček. Už mám totiž s nenávistnými lidmi nějaké zkušenosti z dřívějška...

A teď trochu vážněji. Pochlubil jsem se s tímhle zážitkem jednomu svému kamarádovi a on mě upozornil na to, že tato paní je v Ostravě docela známou figurkou. A dokonce je možno vidět několik videí s jejími výstupy na netu. No já to nevěděl a tak to pro mě byla nová zkušenost.

Jenže když nad tím tak uvažuji, tak zjišťuji že... Že neznám životní příběh té paní, nevím co všechno v životě prožila a proč vlastně tak moc nenávidí. Třeba v tom hraje roli i její zdravotní stav, ale to opravdu nevím. Ale taky je možné, že prostě nenávidí jen tak ze cviku.

Že je to její koníček, stejně jako je to koníček některých lidí, které opravdu dobře znám. Těch, u kterých mohu prohlásit to, že je mi to dvakrát líto. Že mi je líto jich a je mi líto sebe. Jich proto, že jsou tak zatrpklí a nevidí nic jiného než chyby druhých. A sebe je mi líto proto, že jsem na takové lidi nejen narazil, ale že tak nějak mohou zasahovat do mého života.

Ale i proti tomu se snad dá nějak bránit. Děkuji všem kdo dočetli až sem a přeji hezké odpoledne.

Autor: Pavel Nitka | neděle 5.2.2017 16:45 | karma článku: 40.64 | přečteno: 7425x

Další články blogera

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 402 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 26.79 | Přečteno: 943 | Diskuse

Pavel Nitka

Mám dotaz. Viděl už někdy někdo živého vítače?

Tím nemyslím někoho, kdo nese na nějaké demonstraci nějaký ten "vítačský" transparent. Myslím tím někoho, kdo opravdu touží po tom, aby se přes hranice přehnaly nekontrolovatelné davy žadatelů o azyl.

14.8.2017 v 15:54 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 2815 | Diskuse

Pavel Nitka

Ohodnoť si film a nezapomeň, nadávat můžeš, jak je jen libo...

Vždyť máme tu svobodu slova a tak se na nějaké to přirovnání s jakýmkoliv produktem trávení nekouká. A urážky jsou přece v demokracii normální. Proto jsme se přece zbavili té totality, nebo ne?

10.8.2017 v 15:26 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 620 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Milena Zelenková

Bitva o žlutou a zelenou dopravu

Tak bych myslela, že nejdůležitější na dopravě je spokojenost a spolehlivost pro cestující, ale poslední bitvy v médiích mezi dvěma barvami dopravců mě začaly vyvádět z omylu. Jančura ano, Jančura ne. Nic mezi tím.

24.8.2017 v 9:15 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 157 | Diskuse

Vladimír Havránek

Pane Šilhavý, nevypadli jste po dobrých výkonech!

Po včerejším zápase, v němž Slavia bojovala o postup do základních skupin Ligy mistrů nevěřícně čtu dnes ráno rozhovor s trenérem Jaroslavem Šilhavým. Dosud jsem jej měl za rozumně uvažujícího, ale asi sledoval jiný zápas.

24.8.2017 v 9:15 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 343 | Diskuse

Karel Trčálek

Pokud má Evropa přežít, musíme Vatikán srovnat se zemí

To byl ale blbý nápad zvolit papežem zmiji, kterou si hřejeme na prsou. Jak to mohl jenom bůh dopustit, jak nás mohl zanechat Satanovi napospas?! Délka blogu cca 13 hod 54 min 05 s

24.8.2017 v 8:30 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 409 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Životní lekce od chlupaté dámy

Sedím na zahradě a se zájmem sleduji sousedovic kočku. Ladně se převaluje na trávě a hledá pro sebe tu nejpříjemnější pozici. Chvilku jen tak leží, načež zakmitá ušima a zbystří. Její tělíčko se v mžiku aktivizuje a...

24.8.2017 v 8:14 | Karma článku: 10.89 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lukáš Masopust

Učitel na prázdninách

Za pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze.

24.8.2017 v 0:29 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 343 | Diskuse
Počet článků 632 Celková karma 23.36 Průměrná čtenost 1609

 NLocations of visitors to this page free counter
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení. 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.