Hřbitov Ocelového města II. (fotoblog)

Smrt továrny bývá někdy pozvolná a někdy zatraceně rychlá. Jeden den se tam něco vyrábí, druhý den vystřídají dělníky zloději kovů a třetí den... Třetí den se vlády nad továrnou ujme příroda.

Příroda, která si prostě vždy najde cestičku. Je ji úplně jedno, kdo tu továrnu projektoval, kdo ji postavil, kdo v ní pracoval a kdo si při její likvidaci namastil kapsu. Všichni tito lidé jsou ji lhostejní a kdyby měla oko, tak bez jediného mrknutí jim jen ukáže, kdo je tady ve skutečnosti opravdovým pánem...

 

Dělníci se v těchto místech už pár let nevyskytují. Ale budovy zatím odolávají.
Na tuhle verandu už nikdo nechodí...
Pozor, chybí podlaha!
A někde chybí i okna...
Bříza bělokorá jako první předvoj budoucího lesa.
Tohle asi nikdo neprojektoval jako skleník.
A takhle ten skleník vypadá vevnitř...
Slezská Ostrava v dáli za nově vznikajícím pralesem.
A zde na nás vykoukla i vysoká pec č.6. Tam je to slavné muzeum...
Ale sprejeři se dostanou všude...
Tohle byla mlýnice. Ale býval tu větší pořádek...
Jéjda, něco ocelového. Kde asi udělali sběrači kovů chybu?
Kdopak asi pracoval tady? Podle výzdoby soudím, že já to nebyl...
Na svačinárně muselo být kulturní prostředí. A hydrant...
Příroda si beze zpět to, co si člověk kdysi půjčil
A jsme v katedrále. Tyhle vitráže vytvořila hra světla, stínu a neskutečné špíny. I zánik dokáže být někdy krásný...
Zde ještě skleník není. Ale půda je připravena...

 

Tahle továrna kdysi žila svůj bouřlivý život, dávala obživu stovkám lidí, ale už to má za sebou. Lidé ji dávno opustili a vystřídali je zajíci, srny, lišky... Při své poslední návštěvě těchto míst jsem cítil takový zvláštní, všudypřítomný klid. A mohu říci, že to bylo opravdu příjemné. Jak jsem už napsal pod jednou z fotek, "I zánik může být někdy krásný." Děkuji Michalu Šímovi za nádherné fotky a vám přeji krásný zbytek víkendu.

Autor: Pavel Nitka | neděle 29.1.2017 12:53 | karma článku: 20,36 | přečteno: 742x