Jak jsem jel vlakem s Honzou Tichým aneb Do Koníkovic jsem nedojel
Už coby malé robě jsem byl doslova fascinován vlaky. Vše co se pohybovalo po kolejích a jelo někam „do pryč“, mne přivádělo v úžas. Kam asi ta mašinka jede? A co nebo koho veze? Jak já toužil po tom, abych i já někdy mohl nastoupit do vlaku. A dočkal jsem se…
Několik měsíců po dovršení čtvrtého roku, jsem se byl podívat na svatbě. Můj strýc si totiž bral svou (v té době) nastávající manželku a z mé nastávající tety tím udělal tetu regulérní. Svatba se konala v Olomouci a dopravili jsme se tam autem. Tuším, že to byl Wartburg. Ale cestu zpátky jsem si tak nějak vyprosil vlakem. Babičce se zželelo prvorozeného vnuka a vydala se se mnou na olomoucké nádraží. Kolik tam bylo mašinek a vagónků! Kdybych tehdy znal nejvyššího pana železničáře a kouzelníka Zababu tak bych věřil, že oba bydlí v Olomouci.
A co teprve když jsem nastoupil do vozu! Byl jsem přímo fascinován tím, že jsme chvíli jeli dopředu a potom dozadu a přitom jsme stále jeli do Ostravy. Jak důmyslné ty vlaky jsou…
Od té doby uplynulo v řekách hodně vody a já o pár centimetrů vyrostl. Ale fascinace vlaky mně neopustila. Stále když vidím vlak, cítím ty dálky, po kterých má dušička toužila už při té první cestě z Olomouce do Ostravy. A taky mi zůstal jeden sen. Naskočit někde na nákladní vlak a nechat se odvézt někam…. Jenže dnes už vím, že by mne ten nákladní vlak odvezl někam, kde by si mne převzali policisté a vyfotil redaktor Blesku…
Ale letos v lednu se to trochu změnilo. Začal jsem vlakem dojíždět do práce a tak prožívám tu cestu Ostrava – Olomouc a zpátky každý týden. Je zajímavé, že je to právě ta cesta, jako byla ta má první. A tak se pro mne stal vlak záležitosti všední a někdy nudnou. Ale jen ten který mne veze do práce, všechny ostatní stále voní dálkou…
Minulý týden v neděli jsem však ve vlaku zažil něco, co mi tu nudnou cestu nádherně prozářilo. V kupé se mnou seděla mladá maminka s dvěma zvědavými kluky. Už studovali mateřskou školu, protože byli nadšení z toho, že v pondělí nemusí spát a půjdou domů už po O. Vzpomenul jsem si na to, jak i já byl kdysi z tohohle nadšený a trochu jsem se usmál.
Ti dva rozumbradové hráli s maminkou nějakou karetní hru, jejíž pravidla jsem vůbec nepochopil a neustále se na něco vyptávali. A když jsme přijížděli do stanice Hranice na Moravě, tak ten mladší poprosil, jestli by mu maminka něco nepřečetla. A maminka vytáhla z batohu Honzíkovu cestu.
Četla opravdu moc krásně a ti dva kluci ji doslova viseli na rtech. A po krátké chvíli jsem se přistihl, že ji na rtech visím i já! Poslouchal jsem se zatajeným dechem, jak maminka Tichá nechala svého syna nastoupit do vlaku a čekala na nádraží na to, až vláček odveze Honzíka do Koníkovic k dědečkovi. A taky k babičce, vždyť ani Honzík na ni nezapomněl…
Byl jsem opravdu moc zvědavý na to, koho Jeník potká ve vlaku a co všechno ještě zažije. Jenže nastal čas k tomu, abych opustil vlakovou soupravu a nemohl jsem dále poslouchat. Nedovedete si představit, jak rád bych s tou rodinkou pokračoval v cestě a jen poslouchal. Nešlo to…
Já vím, že si to ta maminka nepřečte, ale přesto bych ji moc rád poděkoval. Díky ní jsem si připadal, že cestuji s Honzíkem do Koníkovic a nádherně jsem si užil cestu do práce. A slibuji, že až se dostanu do knihovny, tak si tu krásnou knížku Bohumila Říhy půjčím. Ještě jednou moc děkuji. A všem ostatním přeji krásný zbytek posledního červnového víkendu.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Pavel Nitka
Windows Vista byl opravdu průšvih, ale chtít za to Billa pověsit?
On se Bill, vlastně William Henry Gates III tolik snažil, kombinoval jedničky a nuly... A ejhle, najednou je tady operační systém.. A taky vakcína....
Pavel Nitka
Víš co je to lopata, umělče?
Ty si jen tak pobíháš po prknech které pro tebe znamenají svět, drnkáš na kytaru, prozpěvuješ si a nebo mlátíš do bubnů, ale.. Ale makat se ti nechce! Lopata, umělče, lopata tě uživí vždycky...
Pavel Nitka
Bílý (heterosexuální) muž pod bičem sluníčkářů žil...
Co žil, stále ještě žije! Ale už to tak nenechá! Konečně přišla doba, kdy všechny ty Sorosy, Gatesy, Gréty, Makrely či francouzské gerontofily vyžene a zase bude dobře...
Pavel Nitka
Můj prvovýstup na ostravskou sopku... (fotoblog)
Kapské Město vděčí za svou Stolovou horu přírodě, ale my v Ostravě jsme si ji museli postavit sami. A když už jsme se do toho pustili, tak jsme rovnou postavili sopku. Stolovou sopku...
Pavel Nitka
Na koho ten virus padne, ten musí jít z kola ven...
Naše planeta je plná lidí... Myslím si, že si toho všiml i soused, který si jinak nevšímá vůbec ničeho. A tak je na čase, nějakých těch lidí se zbavit....
Pavel Nitka
Bylo či nebylo lépe? Pohled mladistvého...
Šedivé budovy, plné dostupných bytů. Hnusné továrny, plné pracovních příležitostí. Komíny na letácích o krásném životě... Bylo lépe?
Pavel Nitka
Jestli ona ta Země nebude opravdu placatá...
Vždyť znáte snad osobně někoho, kdo tu kouli viděl na vlastní oči? A co Gagarin či přistání na Měsíci? Vždyť každý rozumný člověk musí pochopit, že....
Pavel Nitka
Rekviem za komín. Za nenahraditelný komín... (fotoblog)
Tak nám v sobotu sestřelili Strakáč. Nejmohutnější cihlový komín v republice, dominantu města a taky jablko sváru různých zájmových skupin. Někdo vyhrál, někdo prohrál... Já se počítám mezi ty poražené...
Pavel Nitka
Bude horko aneb Lehkoživky od rosničkářů..
Pořád nás jen varují, pořád vyhrožují vydatnými dešti a... A kde nic, tu nic. Co to tam v té meteorologické továrně dělají? A za naše daně!
Pavel Nitka
Neberte jim Chelsea
Vždyť oni by za svůj klub i dýchali, jsou bráni jako nejlepší fans v republice a vy jim chcete vzít takový zážitek, jako je zápas s londýnskou Chelsea...
Pavel Nitka
Malá zpověď človíčka, který je na výplatní listině George Sorose
Vůbec nechápu, co může někomu vadit na tom, kdo mi platí činži, kdo mi platí dovolenou, kdo platí mým dětem školy... On to dělá dobrovolně...
Pavel Nitka
Ráno bude hmlisto, popoludní tak isto a v noci bude tma...
Denní teploty se budou pohybovat od mínus patnácti do plus třiceti stupňů, někde bude pršet a někde bude sucho. A někde možná napadne až tři sta centimetrů čerstvého sněhu. A kde nenapadne, tam můžete očekávat mírné zemětřesení.
Pavel Nitka
Multikultigenderoneomarxistickokavárenský nepřítel
Je všude! Na většině Vysokých škol, na školách základních i středních je v médiích a možná i ve školkách...
Pavel Nitka
Pro někoho je to jen špinavý komín (industriání fotoblog)
Špinavý komín, který jen hyzdí celé okolí a je nejvyšší čas, aby do jeho spodních pater někdo nacpal pár kilo dynamitu a... A BUM!!! Jenže pro někoho to není jen tak obyčejný komín...
Pavel Nitka
Pokud se to nehýbe, natřete to. Pokud se to hýbe, salutujte
Dnes těm mladým klukům ta vojna chybí! Přestali by konečně hulit, vítat, provokovat a možná by se naučili i stlát postele....
Pavel Nitka
Co dělám, když se chci opravdu pobavit aneb Ať žijí diskuse!
Myslím tím internetové diskuse, ale pro opravdové pobavení mi slouží jen jedna. Diskuse na Novinkách.cz, v sekci "Věda a školy."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 14,40
- Průměrná čtenost 1631x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů