Jak si představuji Boha

Slovo „Bůh“ je asi nejvyslovovanějším slovem na světě. Pravda, v každém jazyce to slovo zní jinak, ale četnost jeho používání se tím nemění.

Podle Wikipedie je Bůh mocná, nadlidská a většinou nesmrtelná bytost, která je předmětem náboženské úcty. V monoteistických náboženstvích je Bůh kromě toho předmětem víry, je to bytost čistě duchovní a stvořitel Vesmíru. Ale je Bůh opravdu bytost?

Ohromné množství lidí má své představy o Bohu, vlastně o Boží podobě docela zkreslené a nikdo jim to nemůže mít za zlé. Stvořitel je už po mnohá staletí zobrazován, ať už opravdu významnými či jen obyčejnými (tím nechci nijak znevažovat jejich um) umělci jako vousatý stařík, který ze svého obláčku vidí vše, co se na zemi děje.

A nebo si jej představují jako toho (trochu potrhlého) staříka, který v kresbách Jeana Effela vytváří z Adamova žebra Evu. A potom jen diriguje sbor, zpívající: Milujte se a množte se... A k tomu slyší něco o tom, že Bůh je laskavý, milující a hlavně vševědoucí.

A podle toho se k samotné Boží existenci stavějí. Někdo v tom (a podle těch Effelových obrázků se tomu nelze divit) vidí jen pohádku a někdo to rovnou zavrhne. A většina těchto skeptiků se dovolává na vědu. Věda totiž (zatím) nedokázala Boží existenci potvrdit!

Ale ta věda zatím nedokázala Boží existenci ani vyvrátit, protože to ani nejde. Zatím žádná vědecká pojednání se totiž nepřiblížila ani teorii o existenci či teorii o neexistenci Boha. Jediné co víme jistě je to, že na nebesích žádný všemocný stařík nesedí a že pod zemí (kam jen vrty dosáhnou) není žádné peklo.

Jako křesťan bych teď měl začít obhajovat Nový zákon, měl bych začít přesvědčovat čtenáře o jedinečnosti učení Ježíše Nazaretského, ale to dělat nebudu. Od toho jsou tady jiní, ale vrátím se konečně k nadpisu článku. Jak já si představuji Boha.

Bůh tady není od toho, aby někoho zkoušel či dokonce pokoušel, není tady od toho, aby řešil za někoho jeho problémy či dokonce za někoho dělal jeho práci. Není tady ani od toho, aby dohlížel na nějakou spravedlnost, ať už na naší či na nějaké jiné planetě. Podle mne jako Stvořitel jen pozoruje a sem tam zasáhne. Ale zasáhne jen proto, že je „zvědavý“ na to, jak to dopadne. Zřejmě i Svořitel má smysl pro dramatično.

Nauka o Evoluci a učení o Stvoření se podle mne vůbec nevylučují a počítám s tím, že se v blízké době najde mnoho společných bodů. Všechny budoucí vědecké objevy sice vyloučí Boha jako vousatého rozumbradu na obláčku, ale žádná z nich nevyvrátí Boha jako Stvořitele všeho co známe. Mám tím na mysli fyziku, chemii či matematiku. Počítače, kalkulačky, telenovely, fotbal, hokej, atomovou bombu či Facebook už stvořili lidé.

Vím, že mnozí z vás začnou poukazovat na to, že Bible říká něco jiného. Že v Bibli je Adam a Eva, potopa světa či přechod Rudého moře suchou nohou. A že tohle jsou právě ty pohádky, kterým už dnes nikdo soudný nemůže věřit. Ale pochopte to, kdy byla napsána První kniha Mojžíšova či další starozákonní texty. A taky pro koho byly psány, jak lidé tehdy žili a jak uvažovali.

Různé církve si Boha představují různě a každá z nich vidí tu svou představu, jako tu jedinou správnou. A dokonce i Písmo si vykládají (ať více či méně) odlišně, ale v jednom se shodnou. Bůh je neuchopitelný, je všude a je nezpochybnitelný. A podle mne je Bůh Vesmír, ve kterém se sice nacházíme, ale ve kterém jsme (bohužel) skoro ničím. Ale i to nic, je Boží součástí.

Omlouvám se všem ateistům za (pro ně) zbytečný článek a všem křesťanům za poněkud jiný pohled na Boha, ale já to prostě napsat chtěl. Zvláště v této době, když o Bohu píší i lidé, kteří vůbec netuší o čem vlastně píší! Lidé, kteří si myslí že vědí všechno a přitom (stejně jako zbytek světa) nevědí vůbec nic. Ale hlavně, že si kopnou... Přeji hezký večer.