PŠM v prosinci 1989 aneb Jak jsem byl za blba!

Politické školení mužstva, ta nádherná zašivárna pro všechny vojáky základní služby. Někdo jim vykládal něco o nějakém Leninismu a oni při tom dospávali svůj spánkový deficit, který získali mezi včerejší večerkou a dnešním budíčkem.

I já jsem několik podobných školení zažil. Vlastně jsem jich zažil hodně a jako „školený agitátor roty“, jsem dokonce některé i připravoval! Místo pravidelné ranní rozcvičky jsem našel nějaké téma a ten špagát (voják který prošel vojenskou katedrou na vysoké škole), co dělal rotního politruka, to rozvedl do absolutní dokonalosti... Stačilo kouknout na čerstvé noviny, přečíst si úvodník Zdeňka Hořeního a už bylo o čem diskutovat! A diskutovalo se hodně dlouho! Všichni diskutovali rádi, nikomu se totiž nechtělo nasadit protiplynovou masku a plížit se vstříc lepším zítřkům...

Ale teď se musím trochu obhájit! Psal se květen, roku devatenáctistého osmdesátého devátého, svět se vzpamatovával z masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, muslimové začali honit Salmana Rushdieho, který si dovolil parodovat proroka Mohameda a já už druhým měsícem plnil svou čestnou vlasteneckou povinnost. A velitel řekl: „Nitko, budeš agitátorem roty! Všichni se shodli na tom, že ty jsi ten nejlepší!“ Tak jsem začal chodit na školení k plukovnímu politrukovi, poslouchal jsem řeči o mírovém poselství Varšavské smlouvy,  snaze Severoatlantického paktu (NATO) rozpoutat jadernou válku a byl jsem spokojený, že nemusím dělat ty proklaté „rajóny“!

Jen tak mimochodem... I Kefalín byl agitátorem roty! A vykonával tuto funkci v daleko horší době, než jsem to dělal já!

Přišel listopad a já stále zastával funkci agitátora... Funkce byla opravdu formální, neboť mi nikdy nepřinesla žádné výhody... Vlastně jsem nikdy nepochopil, co vlastně agitátor dělá! Ale stále jsem věděl, že PŠM je to nejlepší co vojáka základní služby může potkat! Sedíme v učebně, posloucháme ódy na to, jak se bolševikům povedlo dovést Marxovo učení k dokonalosti, někteří z nás Marxe litují (patřím mezi ně!), někteří z nás (vlastně všichni) se těší na odběr stravy ale hlavní je to, že... Že necvičíme někde v poli obranu proti vojákům US Army, neválíme se v bahně a nemusíme reagovat na nesmyslný rozkaz: „Atomový výbuch zprava!“

První PŠM v prosinci 1989 nevedl žádný politruk. Mysleli jsme, že všichni někam emigrovali, ale nebylo tomu tak.  Oni asi jen hledali nové uplatnění v armádě, která přestávala býti lidovou... A že se jim to dařilo! Teď budu opravdu konkrétní a poprvé ve svém článku zveřejním jméno. Politruk holýšovské posádky se stal náčelníkem protivzdušné obrany... A konečně mohl (musel) dělat i dozorčího posádky! Major Kazmíř, původem ze Studénky, byl opravdu nehorázný trlotl!!!

Ale vrátím se zpátky, k tomu prosincovému PŠM... Politruci byli někde na školení nově vznikajícího Občanského fóra a tak se toho ujal náš velitel roty... Asi proto, že velitel praporu momentálně chlastal a velitel pluku se spolu se zástupcem pro týl, chystal k ofenzívě proti tomu zrádci Mohoritovi a jeho antikomunistické SSM! Zdá se vám to podivné? Vasil Mohorita byl sice předseda ÚV SSM a člen ÚV KSČ... Ale těsně po událostech na Národní třídě v listopadu 1989 se postavil za rebelující studenty, což se velmi příčilo velitelům ČSLA! Základní organizace SSM v armádě, se musely od civilních svazáků distancovat...

Velitel naší roty, předseda praporního výboru KSČ nám sdělil, že ústavním zákonem byla zrušena vedoucí úloha jeho rodné strany! A pokud se nám to nelíbí, tak budeme potrestání podle nových základních řádů, které se snad někde připravují! A že se snad dočkáme delší dovolené a naši mladší kamarádi i kratší vojny! Potom nám řekl, že dnes bude PŠM celý den a my se můžeme ptát, na co chceme! On na všechno odpoví, protože byl včera vyškolen a všemu rozumí!

Tak jsem se zeptal... Vlastně jsem se jen přihlásil, ale už jsem od něj slyšel hlášky o agitátorovi roty a obhájci starých pořádků... A já se opravdu zeptal hodně blbě! Zajímalo mě totiž, co se bude dít, když nebude mít většinu KSČ? Vždyť tady žádná jiná strana není a někdo přece rozhodovat musí! Pochopte, bylo mi devatenáct, ničemu jsem nerozuměl a byl jsem agitátor roty! Soudruh nadporučík (až do ledna to byl opravdu soudruh, pak už jsme ho museli oslovovat: pane nadporučíku) mi řekl, že jsem opravdu hloupý a vůbec nerozumím momentálnímu chodu dějin!

Já jsem si však moc hloupě nepřipadal... Myslel jsem si, že tomu co se děje rozumím a nějaký komunista, který se snaží zachránit svou kůži, mi do mého světonázoru nemá co mluvit! Myslel jsem si, že soudruh nadporučík bude jen trochu kopat a pak skončí v propadlišti dějin. Neskončil... A s ním tam neskončila ani většina jeho kolegů! Díky vzájemným kontaktům se z nich stala nová elita národa, stali se z nich zavilí antikomunisté a z jejich dětí (někdy,) rostou militantní pravičáci... A já musím uznat, že můj velitel měl pravdu! Ani po dvaceti letech nerozumím momentálnímu chodu dějin... A asi proto,  jsem v tom propadlišti skončil místo něj já! Přeji hezký večer...