Všechno jednou skončí aneb Můj podivný odchod do civilu
A bylo to... Dopustil jsem se trestného činu, byl jsem odvodovou komisí odsouzen a taky jsem si trest za to, že jsem se narodil jako kluk a nebyl jsem v mládí postižen obrnou, morem či akutní apatií ke všemu co zavání autoritou, odseděl... No odseděl... Spíš odběhal, odplížil a taky odpil... Prostě jsem byl na vojně....
Průběh mé prezenční služby jsem již popsal v několika článcích (snad jste je už četli) a teď se konečně dostávám k finále. Konečně se přiblížil den, kdy vyměním zelené trenýrky za módní slipy, sako vzor třiašedesát za džínovou bundu, kanady za tenisky a budíček za budík který mi oznamuje, že je třeba vstávat do práce....
Události z listopadu 1989, mne zastihly při úklidu neukliditelných garáží, ve kterých se ukrývaly tanky T-72. Všichni zvonili na náměstích klíči a já zvonil před vraty tankových hangárů, ocílkou o tupou kosu (kterou jsem držel v ruce poprvé v životě) a pokoušel jsem se sekat trávu..
A potom se to rozjelo, předseda praporního výboru SSM byl vyloučen (zjistilo se, že vůbec není členem SSM), předseda praporního výboru KSČ si začal prozpěvovat písničky Karla Kryla (asi zjistil, že není komunistou) a plukovní politruk se stal náčelníkem protiletadlové obrany... Ten však zůstal stále stejným magorem, jako před tím...
A armáda začala zjišťovat, jak ušetřit a jak zkrátit svým příslušníkům, nechtěný pobyt v kasárnách... A ujala se toho opravdu po vojensku, tedy stupidně... Podle nástupních ročníků se vojenská služba zkracovala a nějaký zelený statistik vymyslel vzorec, na výpočet délky dovolené vojáků ZVS... Byl to originální vzorec, čím déle sloužíš, tím máš kratší dovolenou.... A tak kluky, kteří nastoupili na osmnáct měsíců čekala dovolená třicetidenní a pro nás, kteří jsme tam museli být o pár měsíců déle, byla pouze čtyřiadvacetidenní.
Ale to bylo to poslední, co nám nějak vadilo... Vojnu zkrátili a civil se přiblížil! A já se rozhodl, že rychlý přechod ze zeleného života, do života bez rozkazů, buzerace a studených nedělních večeří, musí být pozvolný. A tak jsem se, na poslední dva měsíce své převýchovy z chlapce na chlapa, uchýlil do Vojenské nemocnice v Plzni...
Chvíli to trvalo, než jsem si zvykl na to, že mě po ránu místo dozorčího roty, budí krásná sestřička, že se nějak nekoná večerka a že dostávám jídlo, které se dá i jíst, ale musím přiznat, že to bylo příjemné. První den v nemocnici byl sice zvláštní, hned po přijetí mne svlékli do naha, hezká sestřička mne naložila na nějaký vozík a odvezla na sál...
Když jsem se probral, tak jsem nad sebou viděl krásný obličej další sestřičky a při pohledu do jejích velkých očí, jsem si myslel, že jsem umřel a kouká na mne anděl! No co chcete, po takové době v kasárnách!
Do kasáren jsem se vrátil až den před odchodem do civilu. Nechal jsem propadnout pár dnů dovolené a držel jsem se v nemocnici zuby nehty! Oddělení CH2, plzeňské vojenské nemocnice, mi připadalo jako ráj na zemi! Ale všechno jednou končí...
Byl to poslední listopadový čtvrtek roku 1990 a já se opět ocitnul v kasárnách... V kasárnách, ze kterých mezitím zmizel despotický velitel pluku (který si svůj odchod zpestřil neskutečnou buzerací všech vojáků a civilních zaměstnanců kasáren) a které jsem měl hned druhý den opustit i já. Všichni kluci už odevzdali svou výstroj a výzbroj a jen slavili. Tak jsem začal taky slavit... Co se týká výstroje a výzbroje, tak jsem neměl co odevzdávat! Všechno mi totiž ukradli!
Ale vyzkoušejte si shánět všechno to vojenské vybavení na poslední chvíli, když se ostatní baví a když jste tak slušní, že neumíte krást? Ale přesto jsem toho dost sehnal... Až na dva kabáty, které jsem ještě půl roku v civilu splácel...
Taky jsem slavil... dokonce se mi povedlo vyhodit dvě prázdné láhve z okna a málem jsem tím zabil nového velitele pluku! Ale to není nic proti kamarádovi, který se už od sedmé hodiny večerní pyšnil nárameníky velitele praporu, jenž v té době už době prožíval své oblíbené delirium tremens...
Ráno nás nahnali do jídelny, kterou jsme během chvíle zřídili, jako Sparťani vlak do Bystrice, ve filmu Proč! A potom všechny odvezli na nádraží a byli rádi, že se jich zbavili... Píšu všechny, neboť mne si tam nechali!
Sepisoval jsem protokol o tom, že jsem neuměl ukrást ty dva kabáty. Diktoval jsem novopečenému kapitánovi svou civilní adresu a docela jsem se pobavil. "Havlíčkova ulice? Ste si istý pán desiatnik, že sa tá ulice tak stále nazývá? Viete predsa, že sa všetko zmenilo! Kto to bol ten Havlíček? Nebol to dajaký komunista?" Nebyl! Ta ulice se tak stále jmenuje...
Jak já se těšil, že toho tajtrlíka pošlu někam do... Neposlal! Podal jsem mu ruku a jako jeden z mála jsem se s ním rozloučil. Ta obrovská nechuť, kterou jsem si celé to zelené období pěstoval, se nějak vytratila! Najednou mi bylo těch zelených mužíků líto a přál jsem jim jen to, aby se z té pakárny (kterou sice sami vytvářeli) dostali co nejdříve.... Já už byl konečně pryč! Přeji hezký den....
PS. Omlouvám se ze dlouhý článek a děkuji všem, kteří to dočetli až do konce... Další vojenské zážitky jsou zde.
Pavel Nitka
Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...
Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...
Pavel Nitka
Jak jsem potkal samomluvce
A nejen já, určitě jste ho potkali i vy. Sedí sám někde na zastávce a mluví. A někdy i trochu křičí...
Pavel Nitka
Já bych ty roušky zavedl navždy!
A když už, tak absolutně pro všechny, kojence nevyjímaje. Ať si na to ti človíčci zvykají pěkně ze startu...
Pavel Nitka
K čemu ti lidé vůbec jsou aneb Do fabriky s nimi...
Senátoři škodí, poslanci se perou, novináři lžou, učitelé se válejí doma a meteorologové nám v lednu oznamují, že je zima. A to všechno za naše daně! To se musí změnit...
Pavel Nitka
Windows Vista byl opravdu průšvih, ale chtít za to Billa pověsit?
On se Bill, vlastně William Henry Gates III tolik snažil, kombinoval jedničky a nuly... A ejhle, najednou je tady operační systém.. A taky vakcína....
Pavel Nitka
Víš co je to lopata, umělče?
Ty si jen tak pobíháš po prknech které pro tebe znamenají svět, drnkáš na kytaru, prozpěvuješ si a nebo mlátíš do bubnů, ale.. Ale makat se ti nechce! Lopata, umělče, lopata tě uživí vždycky...
Pavel Nitka
Bílý (heterosexuální) muž pod bičem sluníčkářů žil...
Co žil, stále ještě žije! Ale už to tak nenechá! Konečně přišla doba, kdy všechny ty Sorosy, Gatesy, Gréty, Makrely či francouzské gerontofily vyžene a zase bude dobře...
Pavel Nitka
Můj prvovýstup na ostravskou sopku... (fotoblog)
Kapské Město vděčí za svou Stolovou horu přírodě, ale my v Ostravě jsme si ji museli postavit sami. A když už jsme se do toho pustili, tak jsme rovnou postavili sopku. Stolovou sopku...
Pavel Nitka
Na koho ten virus padne, ten musí jít z kola ven...
Naše planeta je plná lidí... Myslím si, že si toho všiml i soused, který si jinak nevšímá vůbec ničeho. A tak je na čase, nějakých těch lidí se zbavit....
Pavel Nitka
Bylo či nebylo lépe? Pohled mladistvého...
Šedivé budovy, plné dostupných bytů. Hnusné továrny, plné pracovních příležitostí. Komíny na letácích o krásném životě... Bylo lépe?
Pavel Nitka
Jestli ona ta Země nebude opravdu placatá...
Vždyť znáte snad osobně někoho, kdo tu kouli viděl na vlastní oči? A co Gagarin či přistání na Měsíci? Vždyť každý rozumný člověk musí pochopit, že....
Pavel Nitka
Rekviem za komín. Za nenahraditelný komín... (fotoblog)
Tak nám v sobotu sestřelili Strakáč. Nejmohutnější cihlový komín v republice, dominantu města a taky jablko sváru různých zájmových skupin. Někdo vyhrál, někdo prohrál... Já se počítám mezi ty poražené...
Pavel Nitka
Bude horko aneb Lehkoživky od rosničkářů..
Pořád nás jen varují, pořád vyhrožují vydatnými dešti a... A kde nic, tu nic. Co to tam v té meteorologické továrně dělají? A za naše daně!
Pavel Nitka
Neberte jim Chelsea
Vždyť oni by za svůj klub i dýchali, jsou bráni jako nejlepší fans v republice a vy jim chcete vzít takový zážitek, jako je zápas s londýnskou Chelsea...
Pavel Nitka
Malá zpověď človíčka, který je na výplatní listině George Sorose
Vůbec nechápu, co může někomu vadit na tom, kdo mi platí činži, kdo mi platí dovolenou, kdo platí mým dětem školy... On to dělá dobrovolně...
Pavel Nitka
Ráno bude hmlisto, popoludní tak isto a v noci bude tma...
Denní teploty se budou pohybovat od mínus patnácti do plus třiceti stupňů, někde bude pršet a někde bude sucho. A někde možná napadne až tři sta centimetrů čerstvého sněhu. A kde nenapadne, tam můžete očekávat mírné zemětřesení.
Pavel Nitka
Multikultigenderoneomarxistickokavárenský nepřítel
Je všude! Na většině Vysokých škol, na školách základních i středních je v médiích a možná i ve školkách...
Pavel Nitka
Pro někoho je to jen špinavý komín (industriání fotoblog)
Špinavý komín, který jen hyzdí celé okolí a je nejvyšší čas, aby do jeho spodních pater někdo nacpal pár kilo dynamitu a... A BUM!!! Jenže pro někoho to není jen tak obyčejný komín...
Pavel Nitka
Pokud se to nehýbe, natřete to. Pokud se to hýbe, salutujte
Dnes těm mladým klukům ta vojna chybí! Přestali by konečně hulit, vítat, provokovat a možná by se naučili i stlát postele....
Pavel Nitka
Co dělám, když se chci opravdu pobavit aneb Ať žijí diskuse!
Myslím tím internetové diskuse, ale pro opravdové pobavení mi slouží jen jedna. Diskuse na Novinkách.cz, v sekci "Věda a školy."
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 14,40
- Průměrná čtenost 1631x
Nezávisle závislý nádeník, píšící jen tak pro potěšení.
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- Zdeněk Volný - Oko chiméry
- Zdeněk Volný - Dračí dny
- Zdeněk Volný - Vesmír je lotosový květ
- Jules Verne - Všechno
- Bernard Werber - Tanatonauti Cestovatelé za hranici smrti
- Bernard Werber - Říše andělů