Jel jsem takhle tábořit, kam jinam než na Oravu...

Ani jsem moc nespěchal, neboť jsem sebou vezl manželku a pro ní spěch, tak nějak neexistuje... A tak jsem vůbec neriskoval střet s Jóžinem...

Abych to uvedl na pravou míru, na Oravu se můžete dostat z Čech jedině přes Moravu a tak vám střet s tím hrůzným bahenním strašidlem určitě hrozí, ale pokud vyjíždíte ze Slezska tak se tomu pražákožroutovi stoprocentně vyhnete...

Byl jsem ženatý už několik let, spolu s manželkou jsme už oplývali dvěma syny a nějakou tu společnou dovolenou, jsme taky zažili. Ale jednoho dne jsem přišel na šílený nápad, že jsme spolu ještě nikdy nebyli pod stanem. A tak jsem zajistil hlídání naších ratolestí, půjčil jsem si malý stan, krosnu, peníze a dvě pláštěnky a začal jsem vymýšlet cíl naší cesty... Vyhrála to Oravská přehrada....

Už dva týdny před naší cestou pršelo, byla zima a seismologové dokonce předpovídali slabá zemětřesení, ale nic z toho nás neodradilo a opravdu jsme vyrazili. Má žena nikdy nezažila noc pod stanem někde v kempu a byla docela zvědavá... A já se rozhodl, že na týden u Oravské přehrady nikdy nezapomene. Já jsem nezapomněl...

Divný pocit mne přepadl hned po registraci, na recepci autokempingu. Rozbili jsme půjčené "Áčko" mezi luxusními stany polských turistů a připadali jsme si jako (opravdu) chudí příbuzní... Náš stan tam totiž vypadal, jako valašská salaš mezi newyorskými mrakodrapy. Můj mobil hlásil spojení s nějakým polským operátorem a všechny stánky v kempu byly mimo provoz...

Ale brzy jsme si na to zvykli, zjistili jsme totiž, že všichni naší sousedé jsou studenti polských vysokých škol a jsou to docela milí lidé. Naše zapadnutí do kolektivu rekreujících se člověků, netrvalo dlouho... Dokonce to vypadalo tak, že se o naší společnost budou i bít....

Jednoho večera naší sousedé pořádali táborák. Samozřejmě jme byli zváni, neboť námi přivezený Fernet všem Polákům opravdu chutnal. Opékly se klobásky, zazpívali jsme si "Hej Slované" a dopili jsme ten náš lak na rakve... Zábava byla v plném proudu, ale nastal problém: Co budeme pít? Soused z červeného stanu, který vypadal jako opera v Sydney, to vyřešil: "Něch pan poprubuje naše wudke!" Pán opravdu popruboval.... Lidi, mi je z toho ještě dneska zle! První štamprli jsem ještě polkl, tu druhou taky, ale ty další jsem nenápadně vyléval do trávy. Byla tma a jelikož jsem se moc snažil, tak jsem nemohl hostitele nikterak urazit....

Ráno mi soused uznale poklepával po rameni, že prý toho ti Češi opravdu hodně vydrží! A že večer jdeme na diskotéku! Večer jsme se shromáždili na parkovišti u přístavu a začali jsme se oddávat tanci a hlavně borovičce, která těm polským studentíkům velmi chutnala! Soused ze zeleného stanu, který vypadal jako Karlštejn, se rozhodl, že bude všechno platit... Vystáli jsme frontu u stánku z občerstvením a on zjistil, že mu došly slovenské koruny...

Otevřel prkenici, vytáhl studentský průkaz a hotovost v polských zlotých v hodnotě dvou mých platů. "Musím ráno zajít vyvekslovat místní měnu, ale teď zaplatím tou naší..." Objednal pití a vytáhl bankovku. Nedostal nic... Obsluha ho, velice rázně poslala se zlotými do ....

A to bylo něco pro mou ješitnou duši! "Koukej kamaráde, co je to tvrdá měna!" Vytáhl jsem stokorunu a útratu zaplatil... Bylo to bez problému! Já myslím, že tam ještě teď v němém úžasu stojí... Tehdy jsem si začal té naší koruny trochu více vážit...

Takže, až pojedete na Oravu tak se vyhněte lihovinám přivezeným polskými studenty, nestavějte stan naruby (jako se to stalo nám a potom jsme byli za blby), přivezte si sebou Fernet a... Ty koruny už asi moc platné nebudou, ono se tam už platí Eurem... Ale určitě se tam jeďte podívat a Jóžina se nebojte, on už byl prodán do ZOO... Přeji hezký den.